„Procházka Čáslaví podle Willenbergovy rytiny“ byl název přednášky Jany Vaněčkové, která se konala 14. ledna na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla. Akci pro své členy a veřejnost zorganizoval Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“ s podporou města Čáslav.

PhDr. Jana Vaněčková ze Státního okresního archivu Kutná Hora je historička, muzejní pracovnice a odborná publicistka. Kromě archivnictví se zabývá regionální historií a numismatikou. Pracovala také v čáslavském Městském muzeu, je členkou Muzejního a vlastivědného spolku „Včela Čáslavská“, velký kus práce odvedla v Klubu rodáků a přátel města Čáslavě.

Willenbergovy rytiny jsou obrovským pokladem nejen pro Čáslav. Díky nim víme, jak vypadala naše města před více než čtyřmi stovkami let. Královské město Čáslav mělo velké štěstí, Willenberg jeho vedutu také vytvořil.

Rytec a malíř Jan Willenberg se narodil 23. června 1571 v Třebnici a zemřel 3. října 1613 v Praze. Za svůj krátký život vytvořil mnoho vedut měst, hradů a zámků. Jeho díla zachycují místa v Čechách, na Moravě, ve Slezsku, na Slovensku a v Rakousku. Nejznámější je série vedut českých měst z roku 1602. V roce 1901 Antonín Podlaha Isidor Zahradník vydali toto dílo pod názvem „Pohledy na města, hrady a památné stavby Království Českého z počátku 17. století.“

A právě čáslavskou vedutu z tohoto díla rozebrala doktorka Jana Vaněčková. Posluchači se tak dozvěděli spoustu zajímavostí o Čáslavi. Nejen historii různých čtvrtí, domů, rybníků a hradeb. Ale také třeba, kde byla v místních hradbách branka pro kata či „myší díra“, kde byla městská šatlava či pranýř, odkud tekla voda do místní kašny, proč neměly čáslavské domy původně komíny, kde byl zakopaný poklad a také třeba proč se městu posměšně říkalo „prkenná Čáslav“.

Ostatně, celou přednášku si můžete pustit na videu na stránkách spolku. A nebo se s doktorkou Vaněčkovou vypravit na vycházku městem. Toulky Čáslaví totiž pořádá už roky a bude v nich pokračovat i nadále!

Vladimír Havlíček

„Čáslavský rodák, skladatel a hudební publicista Silvestr Hipman pohledem dnešní doby“ byl název přednášky Petry Bělohlávkové pro Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“ a veřejnost, která se konala 10. prosince na Nové scéně Dusíkova divadla. Letos si připomínáme padesáté výročí úmrtí tohoto, dnes téměř pozapomenutého, hudebního génia.

Podle PhDr. Petry Bělohlávkové, Ph.D je archiv skladatele v čáslavském Městském muzeu natolik rozsáhlý, že se musela zaměřit jen na určité úseky jeho života. Zvolila si jeho vztah k Čáslavi a působení na místní hudební scéně. Pro posluchače to byl velký zážitek, přednášející je nejen učitelkou hudby, ale je také Čáslavačka a dokonce členka „Včely Čáslavské“.

Silvestr Hipman se narodil 23. července 1893 v Čáslavi v rodině pokladníka cukrovaru. Po základní škole nastoupil na místní gymnázium, kde patřil k nejlepším žákům. V roce 1907 se celá rodina přestěhovala do dvojobce Vrdy – Bučice a právě zde ho místní farář Jan Limberský přivedl k hudbě. Další vliv na jeho hudební vývoj měl ředitel čáslavského kůru Josef Malý. Do roku 1951 své příjmení uváděl jako Hippmann. Je zajímavé, že v různých obdobích si jméno psal Silvestr či Sylvestr.

Po přestěhování do Prahy se stal žákem Adolfa Mikše, v Praze 16. března 1974 zemřel. Vystudoval práva na Karlově univerzitě a stal se úředníkem Všeobecného penzijního ústavu. Od dvacátých let minulého století doprovázel na klavír Emu Destinnovou, psal mnoho hudebních textů, fejetonů a hudebních kritik do různých časopisů. V Praze se podílel na založení Společnosti Antonína Dvořáka a Heroldova klubu. V roce 1940 založil ve svém rodišti „Čáslavské hudební středy“ a v témže roce zřídil pod patronací starosty Jana Spáčila „Dusíkův ústav pro výzkum a pěstování české hudební kultury v Čáslavi“.

Vliv na jeho tvorbu mělo přátelství s Bohuslavem Martinů, Josefem Sukem, Jaroslavem Seifertem, Leošem Janáčkem a dalšími. Hudební tvorba Hipmana je rozsáhlá. Komponoval skladby pro klavír, housle, flétnu, violu, violoncello, nechával se ovlivňovat především lidovou tvorbou. Nejvýznamnějším dílem, kterým vyjádřil svůj vztah k rodišti je Čáslavská suita, opus 11 pro dechový kvintet. Cyklus se skládá z těchto částí: Zahradní preludium, V kostelíčku sv. Alžběty, Tatínek zpíval, Pochodem na Kalabousek a Valčík ve Vodrantech.

Hipman je paradoxně známější v západní Evropě než v rodných Čechách. Dostat znovu do povědomí tohoto zapomenutého skladatele se pokouší také Petra Bělohlávková, za což jí patří poděkování.

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=hGmVfyeZNpA

https://www.youtube.com/watch?v=mT2Oi1WmEGM

https://www.youtube.com/watch?v=2PIG6dSJE8A

Vladimír Havlíček