„Za všechno co umím, vděčím Františku Tesařovi,“ prohlásil MgA. Petr Hampl, mozaikář, restaurátor, malíř, pedagog a lektor výtvarných kurzů mozaiky, sgrafita a fresky. Během přednášky zdokumentoval život a dílo svého přítele, s kterým spolupracoval celou dekádu.

František Tesař se narodil 27. března 1936 v Čáslavi, zde 25. května 2022, zemřel. Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze, obor nástěnných technik. Byl významný český umělecký mozaikář, restaurátor historických skleněných mozaik, výtvarník a malíř. Jako čáslavský rodák zanechal ve svém rodném městě i po celé České republice nesmazatelnou stopu v podobě unikátních mozaikových děl. Byl držitelem prestižního titulu „Mistr uměleckého řemesla v oboru umělecká mozaika.“

Za všechna umělecká díla, která zdobí Čáslav v podstatě na každém kroku, si připomeňme alespoň některá. Je to městský znak vytvořený pro místní synagogu již v roce 1970. Dnes je umístěn na Městském úřadu v areálu Generále Eliáše. Tímto nádherným uměleckým dílem se navždy zapsal do historie Čáslavi. Z dalších uměleckých artefaktů připomeňme spoluautorství na dvou takzvaných „vítacích objektech“, umělecky ztvárněných siluet čáslavských věží při příjezdu do města. Ve spolupráci s architektem Zdeňkem Jiroutem navrhl Památník 21. pěšího pluku maršála Foche u bývalých čáslavských kasáren Jana Žižky. Společně pak pracovali i na nové úpravě památníku Matouše Ulického na místě bývalého popraviště. Na náměstí vytvořil meteorologickou stanici. Jeho mozaiky jsou i na místním hřbitově. Za své stěžejní dílo považuje František Tesař Pomník obětem válek a totalit v Mahenově ulici. Kámen s otvorem a ostnatým drátem symbolizuje oběti, zlatá niť vyjadřuje naději, optimismus, světlo v tunelu. Dalo by se říci, že neokázale, kouskem kamenu vystihl historii dvacátého století, historii naplněnou tragédiemi i nadějí.

Spokojená, že dílo Františka Tesaře našlo pokračovatele, byla i jeho dcera Jana, která se přednášky zúčastnila. A také starosta Muzejního spolku Filip Velímský, který poděkoval přednášejícímu za pokračování díla čáslavského mozaikáře. A také za to, že vychovává další generace oboru, kterému po roce 1989 hrozil v Česku zánik. Že vyjádřil také názor posluchačů, dokazuje dlouhý dvojitý potlesk!

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=M4JFm3ISx7s

https://www.youtube.com/watch?v=bCCEFRSjQMU

https://www.youtube.com/watch?v=pjENKXEWoR8

https://www.youtube.com/watch?v=FWNwfPwQ1YM

https://www.youtube.com/watch?v=U-RoN08dcO0

Text, foto a videa Vladimír Havlíček

Akci pořádáme u příležitosti Mezinárodního dne archeologie.

Těšíme se na viděnou

PhDr. Radek Menoušek je muzikolog se specializací na dějiny, teorii a praxi barokní hudby, kunsthistorik se specializací na renesanční a barokní epochu, pedagog, hudební publicista, recenzent a kritik. Za bádání o životě a díle žehušického rodáka, který je známý po celém světě a ve své domovině je neprávem opomíjený, mu patří obrovské poděkování. Však ho také čáslavští posluchači a posluchačky odměnili dlouhým dvojitým potleskem!

Fenomenální hudební skladatel, houslista a virtuos na lesní roh Jan Václav Stich, známý pod pseudonymem Giovanni Punto, je rodákem ze Žehušic u Čáslavi. Narodil se zde 28. září 1746, zemřel 16. února 1803 v Praze. Stich byl hudebně nadaným synem kočího na žehušickém panství hraběte Jana Josefa Antonína z Thunu. Ten ho poslal do učení ve hře na lesní roh do Prahy a do Drážďan. Poté absolvoval početná turné po evropských zemích, kde si získal věhlas virtuosa na lesní roh. Setkal se s Wolfgangem Amadeem Mozartem a vystupoval na koncertech s mladým Ludwigem van Beethovenem.

V roce 1802 navštívil s Janem Ladislavem Dusíkem Čáslav, kde spolu koncertovali. Na jeho počest se v Žehušicích pořádá každoročně festival J. V. Sticha Punto – Slavnost lesního rohu. Ministerstvo školství propůjčilo žehušické škole název Základní škola Jana Václava Sticha – Punto. Na jeho rodném domě v Žehušicích je zasazena pamětní deska. Dále byl v obci instalován pomník, který byl pojat jako lavička, na které sedí Jan Václav Stich. Také v Čáslavi na světoznámého virtuosa nezapomněli a v roce 2008 mu odhalili pamětní desku na náměstí Jana Žižky z Trocnova v místě, kde uspořádal koncert s Janem Ladislavem Dusíkem.

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=RCReEch583o

https://www.youtube.com/watch?v=XpN8Ecf163s

Vladimír Havlíček

Jedná se o jeden z nejlépe dochovaných souborů středověkých stříbrných nádob z první poloviny 14. století. Podařilo se identifikovat jeho majitele, kterým byl Viflin, příslušník rodiny židovských finančníků z Curychu. Poklad byl nalezen za nejasných okolností zazděný u komína v některém z rekonstruovaných gotických domů v Kutné Hoře. Je datován do poloviny 14. století, jeho uložení zjevně souviselo s vlnou pogromů v roce 1349.

Bohužel ale kvůli zatajení nálezu depotu a poté jeho rozchvácení nelze spolehlivě určit místo jeho uložení, ani celkové složení depotu, z něhož se podařilo dohledat jen soubor stříbrných nádob. Poklad byl během dalších desítek let rozprodán a roztroušen do celého světa, například do Norimberka a New Yorku. Nejen proto je jedním z nejpozoruhodnějších ve středověké Evropě. Nevíme ani, jakými cestami se depot dostal na místo uložení v Kutné Hoře, zda ho ukryl sám Viflin, nebo někdo jiný, jestli nedal předměty někomu do zástavy. Nelze ani vyloučit možnost, že depot byl uložen druhotně až někdy koncem 16. století.

A kde se dnes nacházejí předměty, o kterých víme, že byly určitě v depotu? V roce 1983 se na obálce dražebního katalogu v Londýně objevily tři stříbrné nádoby, které dal do dražby anonymní privátní držitel, a bylo u nich uvedeno, že byly nalezeny v Kutné Hoře. Konvici na víno a konvici na vodu koupil soukromý sběratel za 60 500 a 22 100 liber. Od té doby nejsou dostupné a vytratily se z povědomí. Dvojitý koflík koupilo Metropolitan Art Museum v New Yorku za 132 000 liber a je pokládán za jeden z nejcennějších artefaktů muzea. V roce 2006 byl zapůjčen a vystaven v Praze na výstavě Karel IV. Císař z Boží milosti. Sadu pěti pohárů koupilo v roce 1968 Germanisches Nationalmuseum v Norimberku. Podle informací, které nelze ověřit dal poháry do dražby antikvář, emigrant z Prahy vystupující pod jménem Vladimír Zacharias – Zachariáš.

Poklad objevený v 50. letech v Kutné Hoře a jeho historie je fascinující. Už se nikdy s jistotou nedozvíme, jak došlo k jeho uložení a proč nebyl poté vyzvednut. Depot tudíž pravděpodobně nikdy nebude k vidění pohromadě a tudíž ho nelze ani vyfotografovat. Proto je obrázek, kde jsou nalezené artefakty pohromadě, vytvořen umělou inteligencí. O to je „Kutnohorský židovský poklad“ zajímavější a záhadnější!

Doc. PhDr. Tomáš Velímský, CSc. se narodil v Rumunsku, ale v dětském věku se přestěhoval s rodiči zpět do Čech. Je archeologem zabývajícím se středověkem a také problematikou vzniku a vývoje měst na území Čech. Dále se věnuje středověkému osídlení a počátku šlechty, středověké kultuře a vzniku dědičné pozemkové držby. Vystudoval prehistorii na Filozofické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně, pracoval jako archeolog středověku v muzeu v Kutné Hoře. Dále pracoval jako vědecký pracovník Archeologického ústavu Akademie věd České republiky. Od roku 1993 působil jako pedagog a vedoucí katedry historie Filozofické fakulty UJEP, napsal řadu publikací.

Mgr. Filip Velímský, Ph.D. pracuje v Oddělení archeologie pravěku v Kutné Hoře, které spadá pod Archeologický ústav Akademie věd ČR v Praze. Vystudoval obor historie na Katedře dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Na stejné katedře absolvoval interní doktorské studium v oboru české a československé dějiny, v jehož rámci zpracoval disertační práci na téma raně středověké osídlení Kutnohorska s přihlédnutím k sídelnímu vývoji centrálního hradiště v Malíně a vývoji vesnického osídlení v Bylanech u Kutné Hory.

Na závěr dobrá zpráva. Chcete vidět alespoň část depotu na vlastní oči? Máte k tomu jedinečnou příležitost, na výstavě v Národním muzeu v Praze je aktuálně vystaven soubor stříbrných pohárů!

Video: https://www.youtube.com/watch?v=n2vDriMA0IQ

Text, foto a video Vladimír Havlíček

První zastávkou byl židovský hřbitov, který zásluhou místního správce patří k jednomu z nejudržovanějších v zemi. Není mnoho měst, kde se zachovaly současně hřbitov, synagoga a židovská čtvrť. Golčův Jeníkov mezi ně patří. A právě proto výlet pokračoval k synagoze ležící v bývalém ghettu, vedle se zachovala ješiva, tedy židovská škola.

Dále se návštěvníci vydali na prohlídku  hřbitovního kostela sv. Markéty Antiochijské z konce 13. století, který je nejstarší dochovanou stavební památkou ve městě. Pozornost přitahují především do zdi zabudované náhrobní kameny. Ty byly původně umístěny v presbytáři, po opravách v roce 1996 byly přemístěny do chrámové lodi.

Dalším zajímavým místem byla Goltzova tvrz. Jedná se o dvoupatrovou budovu  vystavěnou jako jednu z posledních věžovitých  tvrzí na našem území. Jejím autorem je Martin Maxmilián, svobodný pán z Goltze. Dříve sloužila jako rezidenční místo, po výstavbě pivovaru také jako sklad pro chmel. Budova následně chátrala a to až do roku 2004, kdy došlo k její rekonstrukci. Dnes slouží jako soukromé muzeum.

Výlet byl završen v děkanském kostele sv. Františka Serafínského z Assisi na náměstí. Ačkoliv byl postaven až v 19. století, první zmínky o původním kostelu se datují již do roku 1359. Ve svatostánku se nachází světová rarita. V lodi při hlavním vchodu pod kůrem jsou zavěšeny kosterní pozůstatky velryby grónské, jež si generál Goltz přivezl jako válečnou kořist z přístavu Stralsund v Severním moři. Vždy se tvrdilo, že to jsou obří žebra. Zjistilo se ale, že se jedná o pravou spodní čelist, lopatku a krční žebro asi padesátitunové samice druhu balaena mysticetus, v současnosti téměř vyhubeného. Jsou to nejstarší dochované pozůstatky velkého kytovce na našem území.

Z kostela se nechá vstoupit do lorety neboli svaté chýše. Ta zde stála ještě před zbudováním kostela a patří k nejkrásnějším v Česku. V loretě se dodnes uchovává dělová koule. V jedné z bitev třicetileté války málem zabila generála Goltze. Dopadla totiž jen kousek od místa, kde stál. Zbožný generál děkoval Panně Marii za záchranu a z vděčnosti věnoval kouli loretánské kapli.

Vlastivědný výlet byl úspěšný. Přinesl zábavu a také nové informace a poučení v oblasti historie. Nezbývá, než se těšit na vlastivědný výlet příští!

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=3Q_sQ2f3ae4

https://www.youtube.com/watch?v=dc4W_bUe2Tk

https://www.youtube.com/watch?v=DMxkdGkadB8

https://www.youtube.com/watch?v=oGpCRhd7b_s

Text, foto a videa Vladimír Havlíček

PhDr. Jiří Lukas je nejen historik, archivář a pracovník Muzea hlavního města Prahy, ale především jeden z nejlepších numizmatiků v Česku. Přednáška takového profesionála v kombinaci s tématem, kterým byl numismatický nález denárů evropského významu v Čáslavi, byl opravdu dobře namíchaný „numizmatický superkoktejl“! Však ho také posluchači ocenili opakovaným potleskem.

Koncem dubna, nebo začátkem května roku 1878 byla při obdělávání pole pana Sternwalda, ležícího severovýchodně od historického jádra Čáslavi, odkryta keramická nádoba obsahující kolem 360 převážně českých raně středověkých mincí. Místo známe přesně, dnes leží pod kolejemi místního nádraží. Část nálezu byla představena veřejnosti na archeologické výstavě uspořádané ve dnech 7. až 9. srpna 1880 v prostorách místní obecné školy.

Čáslavský nálezový soubor nemá ve světě obdoby. Nejen množství, ale především počet druhů českých a také moravských stříbrných denárů poskytuje dokonalý vhled do středověkého mincovnictví. Denáry se v současnosti nacházejí v čáslavském Městském muzeu, v muzeích po celé zemi, v soukromých sbírkách a část byla bohužel nenávratně „ztracena“.

Jiří Lukas a Miroslav Janata v rámci možností dodatečně zpracovali tento čáslavský depot, jejich studie byla publikována v Numismatických listech Národního muzea v roce 2021. Patří jim za to poděkování, Čáslav se tímto nálezem proslavila v celém numizmatickém světě. A kdo má největší zásluhu na uchování a šíření osvěty o „čáslavském pokladu“? Tehdejší i současní členové a členky Muzejního a vlastivědného spolku „Včela Čáslavská“!

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=QTY0jBrMlmE

https://www.youtube.com/watch?v=l2d9-0FWSn0

Vladimír Havlíček