Archiv pro rubriku: Aktuality

6

Ve Vrdech odhalili pamětní desku F. V. Lorencovi

Vrdy/Zbyslav – Slavnostní odhalení pamětní desky Františka Vladimíra Lorence proběhlo na knihovně ve Vrdech, ta nese od 1. července jeho jméno. Pamětní deska s reliéfem F. V. Lorence je dílem sochaře a restaurátora Zdeňka Myslivce.

Vrdovští tak uctili zbyslavského rodáka Františka Lorence – pedagoga, překladatele, básníka, novináře, lékaře, léčitele, filozofa, filantropa a především geniálního polyglota, tedy znalce mnoha jazyků. Ovládal jich osmdesát aktivně, plus dvacet čtyři pasivně.

Lorenc emigroval ve svých 20 letech do Brazílie, kde strávil zbytek života a stal se třetí nejznámější osobností českého původu v této zemi, vedle brazilského prezidenta Juscelino Kubitscheka de Oliveira a Jana Antonína Bati.

Lorenc věnoval velkou pozornost mezinárodnímu jazyku esperanto, jehož první učebnici pro Čechy vydal na svůj náklad ještě za svého pobytu v Čechách. Patří mezi jazykovědce a esperantisty světového formátu.

Při odhalování pamětní desky promluvila generální konzulka ČR v Brazílii inženýrka Pavla Havrlíková, odborník na život a dílo doktor Petr Chrdle, autor pamětní desky Zdeněk Myslivec a další. V budově knihovny byl promítán film o životě tohoto filantropa, byl připraven autobus, který odvážel zájemce k prohlídce rodného domku ve Zbyslavi.

Je chvályhodné, že se vrdovští věnují této osobnosti, která je v Česku neprávem pozapomenuta. Velké poděkování patří magistře Petře Kobelové z místní knihovny, která má největší zásluhu na zorganizování celé akce.

Vladimír Havlíček

5 7 36 16 14 9 45 DSCN6468 DSCN6469

DSCN6490

5

„František Moravec – čáslavský rodák“ je název knihy Oldřicha Skaláka

Čáslav – „Brigádní generál Františe Moravec – čáslavský rodák“ je název knihy, kterou vydal Oldřich Skalák symbolicky v roce 100. výročí vzniku republiky. Přestože kniha bude slavnostně pokřtěna a dodána do distribuce až v podzimních měsících, rádi ji představíme v předstihu.

František Moravec byl legionář, důstojník Československé armády a především šéf zpravodajské služby. Je považován za autora plánu atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Narodil se 23. července 1895 v Čáslavi, zemřel 26. července 1966 ve Washingtonu. Jeho jméno nese skupina speciálních sil Armády ČR. Vojenské zpravodajství uděluje čestnou medaili s jeho jménem k ocenění svých příslušníků.

A jaký byl motiv k napsání knihy? Na to Oldřich Skalák odpovídá: „3. srpna 2012 můj přítel, pan Bohuslav Veselý, nalezl v dvorním traktu své rodinné vilky poblíž čáslavského náměstí při výkopových pracích šavli a bodák od francouzské pušky Lebel a tři dýky pocházející z období první světové války.“ A dále dodává: „Zbraně byly silně zkorodované, pouze chránič rukojeti šavle, vyrobený z bílého kovu, byl zachovalý včetně připevněného ozdobného zlatého střapce.“ Nález doktor Skalák předal k další identifikaci a k odborné expertize Janu Tetřevovi, kurátorovi sbírek a renomovanému odborníkovi na palné a chladné zbraně muzea v Pardubicích. Rovněž předal zkorodovanou schránku, ve které byly fotografie a dokumenty, ovšem silně poškozené stářím. „Nakonec jsme s panem Veselým vše předali do sbírek Vojenského historického ústavu v Praze, kde jsou předměty dnes vystaveny a zpřístupněny veřejnosti,“ upřesnil Oldřich Skalák.

Na základě uvedeného nálezu se začal doktor Skalák zajímat o čáslavského rodáka Moravce. Studoval nejen dostupnou literaturu, ale především archivní prameny, ke kterým nebyl dříve přístup. Také se seznámil s rodinou generála Moravce. Ke spolupráci s příbuznými se doktor Skalák vyjádřil: „Chtěl bych co nejsrdečněji poděkovat rodině generála Františka Moravce a to zejména paní Anitě Moravec Gard, vnučce pana generála za poskytnutí fotografií a dokumentů. Dále pak generálovu synovci panu Václavu Moravcovi a jeho dceři Martě Šenkapounové za poskytnutí fotokopií zpravodajských materiálů, rodinných fotografií a korespondence.“

Díky Moravcově rodině se ke čtenáři dostávají prostřednictvím knihy dosud nezveřejněné fotografie a dokumenty. To platí také o informacích. Autor uvádí na základě nově objevených archiválií a privátních informací na pravou míru některé skutečnosti, např. podíl Moravce či prezidenta Beneše na atentátu na Heydricha. Kromě nových informací o akci skupiny Anthropoid, píše autor o dalších souvislostech. Nové informace přináší například o legendárním, Moravcem řízeném agentovi A-54. Agent A-54, vlastním jménem Paul Thümmel, je v literatuře faktu líčen jako superagent s neomezenými možnostmi, který mj. vyzradil plány nacistického Německa. Pro někoho je hrdina, pro jiné „padouch“.

Osobnost generála Moravce byla složitá. Doba byla ještě složitější. Dodnes není celá řada skutečností a souvislostí objasněna. Díky bádání a „mravenčí“ práci autora, jsme o trochu blíže ke skutečnému obrazu událostí kolem atentátu na Heydricha. Doktor Oldřich Skalák není historik. Ale díky svému bádání, a to nejen o generálu Moravcovi, se může směle postavit po bok našich nejlepších historiků na období první a druhé světové války!

Vladimír Havlíček, reprofoto z knihy Brigádní generál Františe Moravec – čáslavský rodák

10 15 25 DSCN6182 DSCN6185 DSCN6194

Uctění památky pozoruhodného zbyslavského rodáka Františka Lorence – pedagoga, překladatele, básníka, novináře, lékaře, léčitele, filozofa, filantropa a především geniálního polyglota

 

V loňském roce vyšla v nakladatelství Kava – Pech knížka Vlastimila Novobilského František Vladimír Lorenc. Svědectví o životě a díle neobyčejného člověka.  Tento zbyslavský rodák uprchl jako jedenadvacetiletý mladík z politických důvodů a za dramatických okolností z Rakouska-Uherska do Brazílie, kde strávil zbytek života a stal se třetí nejznámější osobností českého původu v této zemi. Knížka Vlastimila Novobilského přináší vedle úvodního historicko-geografického exkurzu do Brazílie především Lorencovu autobiografii  nazvanou „Z mých vzpomínek“, která líčí Lorencův život od narození do roku 1934 a je výjimečným dokumentem o českých emigrantech v této zemi. Následující etapu Lorencova života se autor pokusil  rekonstruovat na základě nemnohých údajů brazilské provenience a korespondence s příbuznými v Čechách (poslední dopis je z roku 1946). Dále následuje několik samostatných kapitol věnovaných například Lorencovu osobnímu životu, filozofickým názorům nebo literární činnosti – napsal více než 80 děl, mimo jiné i první učebnici esperanta u nás.

Knihu doplňují unikátní fotografie získané autorem především ze zahraničí.

Již v dětství se projevil Lorencův neobyčejný zájem o cizí jazyky. Učil se je snadno a rychle. Během studií na čáslavské měšťanské škole (kam mimochodem docházel denně pěšky ze Zbyslavi) ovládl nejdříve němčinu, poté francouzštinu, jen tak mimochodem  se sám naučil“ trochu hebrejsky“, rusky, anglicky, s přítelem Karlem Petrem latinsky, aby mohl přestoupit na gymnázium, kde se poprvé seznámil s mezinárodním jazykem zvaným volapük, od něhož se postupně jeho zájem přesunul k esperantu. Když se později v brazilském Porto Alegre ucházel o místo státního úředníka, dostal za úkol napsat svou žádost ve všech jazycích, které ovládá písmem, předložil ji portugalsky, španělsky, latinsky, francouzsky, italsky, řecky, anglicky, německy, česky, polsky, rusky a čínsky. Na konci svého života údajně ovládl více jak stovku jazyků.

Dalším textem je druhá Lorencova autobiografie, která byla vydána  v esperantu  v Brazílii v roce 1994, tedy 37 let po Lorencově smrti v Porto Alegre.

V roce 2012 byl ve městě Dom Feliciano, kde strávil většinu života, Lorencovi slavnostně odhalen památník a jeho ostatky sem byly z Porto Alegre převezeny. V Porto Alegro existuje Institut FVL zabývající se studiem a publikací Lorencových prací. Jeho jméno nesou i knižní vydavatelství, ulice ve městě Americana, esperantský klub v městě Santos a zednářská lóže v Porto Alegre.

Je dobře, že k jeho odkazu se přihlásila i jeho rodný kraj a 8. července 2018 bude knihovna  Vrdy (Dolní Bučice, Tylova 25) slavnostně pojmenována Knihovna Františka Vladimíra Lorence. Akce začíná ve 14 hodin a proběhne za přítomnosti generální konzulky Brazilské federativní republiky. Svou účast přislíbil i jeden z Lorencových vnuků (se svojí ženou Idou měl FVL celkem 13 dětí).

Všichni jsou srdečně zváni.

 Lorencplakát