Archiv pro rubriku: Historie

JUDr. Ladislav Quis, čáslavský rodák

1. září 2013 uplynulo 100 roků od úmrtí čáslavského rodáka JUDr. Ladislava Quise, spisovatele, básníka, prozaika, překladatele, novináře, literárního kritika, právníka, ale především českého vlastence.

Narodil se 5. února 1846 v Čáslavi, zemřel 1. září 1913 v Horních Černošicích, pohřben je na Olšanech. Pocházel z rodiny čáslavského městského lékaře. Ten však záhy zemřel a ovdovělá matka se v roce 1857 přestěhovala na radu příbuzných do Prahy. Zde studoval nejprve akademické gymnázium a od roku 1863 gymnázium v Táboře. Po maturitě Quis pokračoval studiem práv v Praze a celé studium zakončil roku 1874 doktorátem. V roce 1872 nastoupil jako redaktor do Slovanu za nemocného Karla Sabinu, zde psal především literární články a fejetony. Brzy odešel do Národních listů. Jelikož se u Quise projevila oční choroba, byl nucen zanechat novinářské práce. Od roku 1881 byl advokátem v Čáslavi a od roku 1884 v Přelouči, kde se zasloužil o realizaci stavby místního evangelického novorenesančního chrámu s elegantní věží a vedle stojící fary. Již jako nadaný a aktivní žák Václava Křížka založil v táborském gymnáziu literární spolek Slavoj a vydával časopis Lužnice. Své první básně i povídky uveřejňoval v místním časopisu Tábor. Quis přispíval do mnoha novin a časopisů, např. Kwěty, Tábor, Lumír, Svoboda, Paleček, Humoristické listy. Podílel se na almanachu Ruch, Máj Umělecké Besedy a Almanachu  českého studentstva. Psal prózu a básně, překládal. Vydal básnické spisy a plnou korespondenci K. H. Borovského. Pro knihovnu Ottovu opatřil vydání Čelakovského Ohlasů a Erbenovy Kytice. V oblasti poezie vytvořil: Z Ruchu – básnická sbírka, Hloupý Honza – veršovaný cyklus českých pohádek, Ballady, Třešně – veršovaná povídka, Písničky, Posvícenská mše a Epigramy. Z prózy připomeňme především: Kniha vzpomínek  a Vzpomínky ze staré Prahy. Quis také překládal, například J. W. Goetha, F. Schillera, A. V. Kolcova a další.

Navzdory šíři zájmů a významu svého díla je Quis v dnešní době postavou téměř neznámou. Čáslaváci však na svého rodáka nezapomněli a pojmenovali po něm Quisovu ulici, jednu z nejstarších uliček v historickém centru Čáslavi. A je více než symbolické, že právě při tomto výročí byla ulička vydlážděna starými žulovými kostkami, takže připomíná dobu, kdy po ní chodil český vlastenec a čáslavský rodák Dr. Ladislav Quis. A na závěr citát L. Quise, který svědčí nejen o jeho smyslu pro humor, ale je i důkazem, že v oblasti práva se toho mnoho nezměnilo: „Naše zákony jsou jako velký les, mnohému se v nich už cesta spletla a čím hlouběji jsi do nich vlez, tím v nich méně rozhledu a světla“.

Vladimír Havlíček

8560_661834583828090_526255126_n 1003064_661833413828207_1117623680_n 1236812_661834607161421_493945402_n 1238707_661834597161422_176371638_n

4 Silvestr Hippmann (druhý zprava)

Silvestr Hippmann, čáslavský rodák

3. července 2013 uplynulo 120 let od narození dnes již téměř zapomenutého skladatele, publicisty a právníka Silvestra Hippmanna. Skladatel se narodil v roce 1893 v Čáslavi, v rodině pokladníka vrdovského cukrovaru. Po základní škole nastoupil na čáslavské gymnázium, kde patřil k nejlepším žákům. V roce 1907 se celá rodina přestěhovala do dvojobce Vrdy – Bučice a právě zde ho místní farář Jan Limberský přivedl k hudbě. Další vliv na jeho hudební vývoj měl ředitel čáslavského kůru Josef Malý. Po přestěhování do Prahy se stal žákem Adolfa Mikše, v Praze 16. března 1974 zemřel. Od dvacátých let minulého století doprovázel na klavír Emu Destinnovou, psal mnoho hudebních textů, fejetonů a hudebních kritik do různých časopisů. V roce 1940 založil v Čáslavi „Čáslavské hudební středy“ a v témže roce zřídil pod patronací starosty Jana Spáčila „Dusíkův ústav pro výzkum a pěstování české hudební kultury v Čáslavi“.

Vliv na jeho další tvorbu mělo přátelství s Bohuslavem Martinů, Jaroslavem Seifertem a Leošem Janáčkem. Hudební tvorba Hippmanna je rozsáhlá. Komponoval skladby pro klavír, housle, flétnu, violu, violoncello, nechával se ovlivňovat především lidovou tvorbou. Nejvýznamnějším dílem, kterým vyjářil svůj vztah k rodišti je Čáslavská suita, opus 11 pro dechový kvintet. Cyklus se skládá z těchto částí: Zahradní preludium, V kostelíčku sv. Alžběty, Tatínek zpíval, Pochodem na Kalabousek a Valčík ve Vodrantech. Hippmann je paradoxně známější v západní Evropě než ve své rodné Čáslavi.

Dostat znovu do povědomí tohoto zapomenutého skladatele se s velkým úsilím pokouší čáslavská rodačka Jana Radilová, za což jí patří poděkování. Jana Radilová k tomu dodává: „Velkým potěšením by pro mne bylo, kdyby se tento skladatel a publicista dostal do povědomí publika a jeho díla se opět mohla rozeznít na koncertních pódiích“.

 Vladimír Havlíček

1 Silvestr Hippmann 2 S. Hippmann (druhý zprava) 3 S. Hippmann (čtvrtý zprava) 5 Silvestr Hippmann (čtvrtý zprava)