Archiv pro rubriku: Akce

1 Roman Pazderský

Doktor Roman Pazderský přednášel o V. V. Jeníčkovi pro „Včelu Čáslavskou“

„Václav Vladimír Jeníček, významná osobnost Čáslavska“ byl název přednášky historika Romana Pazderského pro členy a příznivce Muzejního a vlastivědného spolku „Včela Čáslavská“, na půdě Nové scény Dusíkova divadla.

„Obliba či neobliba člověka může být lokálně rozdílná. Jeníčka na Chrudimsku, především v rodné Luži, považují téměř za poloboha. Zato v Čáslavi se místním při vyslovení jeho jména otevírá nůž v kapse.“ Takto vtipně a přesto pravdivě vystihl přednášející kontroverzní povahu učitele, muzeologa, archeologa, konzervátora, restaurátora, kurátora, spisovatele, redaktora a publicisty Václava Vladimíra Jeníčka.

Jakyll a Hyde, dobro a zlo v jedné osobě. Jak jinak vyjádřit jednání a chování složité osobnosti národního buditele Jeníčka. Na jedné straně založil městskou knihovnu v Čáslavi, patnáct let byl jednatelem Muzejního a vlastivědného spolku „Včela Čáslavská“, starostou Sokola, c. k. konzervátorem památek, prosadil záchranu hradů Lipnice, Košumberk či Krakovec, publikoval, bádal, přednášel, stal se jakýmsi guru muzejníků. Jeho aktivity, a to v různých oborech, byly bezbřehé.

Na druhé straně byl manipulátorem, fabulátorem a mystifikátorem. Chlubil se funkcí kronikáře královského města Čáslav, přestože do kroniky nenapsal ani čárku. Kandidoval do říšského sněmu za neexistující stranu. Podle některých indicií dokonce údajně udával rakousko-uherské policii. Po vyloučení z „Včely Čáslavské“ posílal na spolek kontroly a žádal jeho rozpuštění.

Největší „majstrštyk“ byla jeho akce s tzv. „falešnou čáslavskou destičkou“. Při rekonstrukci kostela sv. Petra a Pavla 21. listopadu 1910 bylo zedníky nalezeno několik kostí s kalvou v zazděném výklenku v podvěžní mariánské kapli. Naproti nálezu byl objeven artefakt se zprávou na deskách staré knihy: „Ossa incliti ducis Bohemiae Joannis Žižka in muro aversaris claudestine asservantur“, tedy „Kosti slavného vůdce českého Jana Žižky v protější zdi tajně se chovají“. Nález zedníci neprodleně ohlásili na faře i na radnici a do kostela dorazil starosta města, městský archivář a další lidé. Následně z Prahy přijela archeologická komise Akademie věd. Ředitel Zemského archivu v Praze Vojtěch Nováček, rovněž člen komise, záhy vyděsil přítomné. Když si prohlédl onu starobylou cedulku s latinským nápisem, prohlásil: „Pánové, tato destička jest pět dní stará!“ A dále dodal: „Nápis je psaný ocelovým perem a zcela novým inkoustem. Původce nápisu byl člověk, který nemá ani potuchy o latině, natož o historii. Kousek, který neznámý místní patriot provedl, nelze nazvati, než trestuhodnou hloupostí.“ Jak se později zjistilo, autorem naivního falza na destičce byl pravděpodobně místní učitel a zapálený vlastenec Václav Vladimír Jeníček. Jeho písmo bylo dokonce soudně zkoumáno a byla zjištěna podobnost s rukopisem na podvržené tabulce. Padělatel psal skutečně ocelovým perem a moderní tuší, avšak na skutečně starou desku. V dobré víře chtěl pomoci, místo toho se však jeho vinou nález Žižkových ostatků stal podezřelým a další půlstoletí byl zpochybňován.

PhDr. Roman Pazderský, Ph.D. je historik a publicista, který se formou nejrůznějších edukačních aktivit snaží přispívat k prohlubování vzdělanosti. Zabývá se zejména dějinami českého dějepisectví a historického myšlení 19. století v širším kontextu dějin moderní české společnosti. Mezi jeho badatelské oblasti dále patří teorie a metodologie historické vědy, didaktika dějepisu a regionální dějiny východních Čech. Učí také na Gymnáziu a Střední odborné škole pedagogické v Čáslavi a právě v Čáslavi se dostal k osobnosti V. V. Jeníčka. O tomto muzejníkovi měl totiž napsat čtyři odstavce. Časem z toho bylo přes čtyřicet stránek. A účastníkům besedy prozradil, že v budoucnu po dalším bádání zveřejní výsledky své práce.

Roman Pazderský je historik a právě proto osobnost V.V. Jeníčka nesoudí. A při svém bádání publikuje zjištění kladné i záporné. Nikdo není černobílý. Při diskusi dokonce navrhl, aby se v Čáslavi po Jeníčkovi jmenovala ulice. Zatím si tohoto vlastence a čáslavského patriota, který ve svém nadšení šel až za hranu, můžeme připomenout na místním hřbitově. Jeho urna spočívá v neudržovaném hrobě vedle manželky, rozené Maysslové.

Video: https://www.youtube.com/watch?v=6uau8NuCu5Y

Text, foto a video Vladimír Havlíček

2 Václav Vladimír Jeníček 35 Václav Vladimír Jeníček 37 Václav Vladimír Jeníček 6 Hrob Václava Vladimíra Jeníčka v Čáslavi 8 Ostatky Jana Žižky nalezené roku 1910 9 Ostatky Jana Žižky nalezené roku 1910 40 42 45 44 48 62 60 58 56 54

1

Profesorka Marie Bláhová přednášela o Dalimilově kronice pro „Včelu Čáslavskou“

Čáslav – Víte, že Dalimil vůbec nenapsal Dalimilovu kroniku? Nejen o této historické záhadě přednášela členům a příznivcům Muzejního a vlastivědného spolku „Včela Čáslavská“, na půdě Nové scény Dusíkova divadla, profesorka Marie Bláhová.

Prof. PhDr. Marie Bláhová, DrSc. je česká historička, která se specializuje na středověké dějiny českých zemí a střední Evropy, chronologii a středověkou historiografii a kulturu. Publikovala řadu prací o historiografii a historické kultuře ve středověku, monografii o Staročeské kronice tak řečeného Dalimila, komentované překlady českých kronik či příručku Historické chronologie. Autorsky se podílela na Velkých dějinách zemí koruny české a řadě dalších publikací.

Téma přednášky „Nejstarší česky psaná kronika tak řečeného Dalimila“ nebylo náhodné. Letos totiž slavíme 710 roků od vzniku tohoto stěžejního díla českého písemnictví. Kronika obsahuje celkem 106 kapitol. Začíná stavbu babylónské věže a pokračuje chronologicky řazenými příběhy z historie Čech. Počínaje osídlením našeho území praotcem Čechem, pověstmi o Libuši, o Přemyslu Oráči a o Dívčí válce. Končí v období vlády Jana Lucemburského.

A proč se jmenuje Dalimilova? Autora neznáme, podle svého nejdůležitějšího zdroje byla označována jako Kronika boleslavská. Označení přívlastkem „Dalimilova“ se objevuje až v 17. století. Podle některých barokních historiků totiž dílo napsal jakýsi boleslavský kanovník Dalimil Meziříčský, který je uveden už v Hájkově kronice. Ačkoliv dnes panují pochybnosti, zdali někdo takový vůbec existoval, zůstalo toto jméno v názvu jako obecně známé a užívané.

V roce 2005 se stal „malý zázrak“. Národní knihovna na aukci v Paříži za 10,4 milionu korun koupila latinsky psaný zlomek Dalimilovy kroniky, o jehož existenci do té doby neměli historici tušení. Tento senzační bohatě ilustrovaný nález skrývá řadu tajemství. Kdo kroniku přeložit do latiny? Komu byla určena? O tom nezbývá než spekulovat. Podle historiků se jedná o objev století vztahující se k české historii. Existuje domněnka, že toto výpravné zadání latinského překladu si mohl objednat král Jan Lucemburský, nebo jeho syn císař Karel IV.

Pro své silně vlastenecké ladění a malebnou češtinu byla kronika předmětem zájmu vždy v dobách národního útisku. Není divu. Přestože některé údaje jsou chybné či zkreslené, jedná se o mimořádné dílo. Plný sál posluchačů o tom přesvědčila profesorka Marie Bláhová!

Video: https://www.youtube.com/watch?v=w5g9eXkmJJo

Text, foto a video Vladimír Havlíček

2 20 3 8 15 17 5

5

Profesor Petr Čornej přednášel pro „Včelu Čáslavskou“ o Janu Žižkovi

Čáslav – „Tady je to jak při kázání Jana Želivského“, prohlásil s úsměvem a uspokojením starosta Muzejního a vlastivědného spolku „Včela Čáslavská“ Filip Velímský, když uviděl k prasknutí nabitý sál Nové scény čáslavského Dusíkova divadla. Narážel tak na oblíbeného husitského kazatele, který měl při kázání vždy plno. „Nechtěl bych skončit na Staroměstské radnici jako on“, reagoval vtipně přednášející Petr Čornej. Připomínal totiž skutečnost, kdy byl kazatel v roce 1422 zrádně vylákán na Staroměstskou radnici, následně byl zajat a společně s devíti svými přívrženci bez řádného soudu popraven.

Vtipné entrée předznamenalo pohodovou atmosféry přednášky nejznámějšího „žižkologa“ na téma „Otázky a otazníky kolem Jana Žižky“. Pan profesor tak zahájil akci „Rok Jana Žižky z Trocnova“, vyhlášený čáslavskými konšely k 600. výročí úmrtí husitského vojevůdce. Fenomén Žižka si tak Čáslavští budou připomínat díky akcím, které budou probíhat po celý rok.

Vyhlášení těchto celoročních oslav není rozhodně náhoda. Husitský hejtman se totiž 3. až 7. června 1421 zúčastnil Čáslavského sněmu, který po pětidenním rokování přijal Čtyři artikuly pražské jako zemský zákon. A aby toho nebylo málo, byla roku 1910 v čáslavském děkanském kostele sv. Petra a Pavla nalezena kalva, tedy horní část lebky, pokládaná za Žižkovu. Dnes je uložena v Žižkově síni na místní radnici. Vojevůdcova socha od sochaře Josefa Václava Myslbeka dominuje místnímu náměstí, jak jinak než náměstí Jana Žižky z Trocnova!

„Otázky a otazníky kolem Jana Žižky“ byly vysloveny a panem profesorem zodpovězeny. Alespoň tedy některé. Na řadu otázek odpovědi neznáme. Na jiné i po tolika letech nalézáme nové odpovědi. Například donedávna se spekulovalo, jestli hejtman bojoval v bitvě u Grunwaldu, uvažovalo se to totiž na základě jednoho pramenu. Dnes máme několik dalších zdrojů, které tuto skutečnost potvrzují. Další dotaz se týkal dcery Kateřiny, která provdaná žila v Čáslavi, alespoň takto se to učívávalo v dějepise na základních školách. Tak tady pan profesor čáslavského patriota z řad posluchačů zklamal. Některé nepřímé indicie se k této hypotéze sice kloní, důkazy však nejsou. Podle Petra Čorneje je to spíše produkt beletrie devatenáctého století. Dokonce ani nevíme, jestli se Žižkova dcera skutečně jmenovala Kateřina.

Přednáška Petra Čorneje byla, tak jako vždy, „výživná“, dlouhý potlesk, diskuse a autogramiáda toho byly důkazem. V Čáslavi přednášel už po jedenácté, vždy před přeplněným sálem. Není proto divu, že byl jmenován čestným členem Muzejního a vlastivědného spolku „Včela Čáslavská“!

Vladimír Havlíček

15 10 20 22 30 DSCN3640 DSCN3647 DSCN3670 DSCN3660 DSCN3659 DSCN3651