Archiv pro měsíc: Červen 2018

Uctění památky pozoruhodného zbyslavského rodáka Františka Lorence – pedagoga, překladatele, básníka, novináře, lékaře, léčitele, filozofa, filantropa a především geniálního polyglota

 

V loňském roce vyšla v nakladatelství Kava – Pech knížka Vlastimila Novobilského František Vladimír Lorenc. Svědectví o životě a díle neobyčejného člověka.  Tento zbyslavský rodák uprchl jako jedenadvacetiletý mladík z politických důvodů a za dramatických okolností z Rakouska-Uherska do Brazílie, kde strávil zbytek života a stal se třetí nejznámější osobností českého původu v této zemi. Knížka Vlastimila Novobilského přináší vedle úvodního historicko-geografického exkurzu do Brazílie především Lorencovu autobiografii  nazvanou „Z mých vzpomínek“, která líčí Lorencův život od narození do roku 1934 a je výjimečným dokumentem o českých emigrantech v této zemi. Následující etapu Lorencova života se autor pokusil  rekonstruovat na základě nemnohých údajů brazilské provenience a korespondence s příbuznými v Čechách (poslední dopis je z roku 1946). Dále následuje několik samostatných kapitol věnovaných například Lorencovu osobnímu životu, filozofickým názorům nebo literární činnosti – napsal více než 80 děl, mimo jiné i první učebnici esperanta u nás.

Knihu doplňují unikátní fotografie získané autorem především ze zahraničí.

Již v dětství se projevil Lorencův neobyčejný zájem o cizí jazyky. Učil se je snadno a rychle. Během studií na čáslavské měšťanské škole (kam mimochodem docházel denně pěšky ze Zbyslavi) ovládl nejdříve němčinu, poté francouzštinu, jen tak mimochodem  se sám naučil“ trochu hebrejsky“, rusky, anglicky, s přítelem Karlem Petrem latinsky, aby mohl přestoupit na gymnázium, kde se poprvé seznámil s mezinárodním jazykem zvaným volapük, od něhož se postupně jeho zájem přesunul k esperantu. Když se později v brazilském Porto Alegre ucházel o místo státního úředníka, dostal za úkol napsat svou žádost ve všech jazycích, které ovládá písmem, předložil ji portugalsky, španělsky, latinsky, francouzsky, italsky, řecky, anglicky, německy, česky, polsky, rusky a čínsky. Na konci svého života údajně ovládl více jak stovku jazyků.

Dalším textem je druhá Lorencova autobiografie, která byla vydána  v esperantu  v Brazílii v roce 1994, tedy 37 let po Lorencově smrti v Porto Alegre.

V roce 2012 byl ve městě Dom Feliciano, kde strávil většinu života, Lorencovi slavnostně odhalen památník a jeho ostatky sem byly z Porto Alegre převezeny. V Porto Alegro existuje Institut FVL zabývající se studiem a publikací Lorencových prací. Jeho jméno nesou i knižní vydavatelství, ulice ve městě Americana, esperantský klub v městě Santos a zednářská lóže v Porto Alegre.

Je dobře, že k jeho odkazu se přihlásila i jeho rodný kraj a 8. července 2018 bude knihovna  Vrdy (Dolní Bučice, Tylova 25) slavnostně pojmenována Knihovna Františka Vladimíra Lorence. Akce začíná ve 14 hodin a proběhne za přítomnosti generální konzulky Brazilské federativní republiky. Svou účast přislíbil i jeden z Lorencových vnuků (se svojí ženou Idou měl FVL celkem 13 dětí).

Všichni jsou srdečně zváni.

 Lorencplakát

5

Pavel Novák přednášel v Čáslavi na téma „Zahrady v životě Chotků“

Čáslav – Pavel Novák přednášel na pozvání Muzejního a vlastivědného spolku „Včely Čáslavské“ na téma „Zahrady a parky v životě Chotků“. Přednáška se uskutečnila na Nové scéně Dusíkova divadla v Čáslavi.

Přednášejícího přivítal a představil starosta spolku doktor Filip Velímský. Představování bylo ale zbytečné. Neexistuje totiž snad jediný člen spolku, který by neznal PhDr. Pavla Nováka, CSc. z Národního zemědělského muzea. Doktor Novák je dlouholetým vědeckovýzkumným pracovníkem pobočky Národního zemědělského muzea na Kačině a těžko bychom hledali většího znalce historie chotkovského rodu.

Přednáška vycházela ze stejnojmenné publikace, která byla vydána v loňském roce a doktor Novák je jejím spoluautorem. Chotkové byli starý český šlechtický rod původem ze západních Čech. Evropského významu dosáhly aktivity Chotků v budování zámeckých parků na území střední a jižní Evropy. Mezi nejvýznamnější patří Veltrusy, Kačina či Dolní Krupá na Slovensku.

Pavel Novák představil všechny chotkovské zámky a zahrady, nejvíce pozornosti však věnoval zámku Kačina. Posluchače seznámil s budováním parku, s  jeho kompozicí, dřevinnou skladbou a současným stavem. Park zasadil do širších chotkovských krajinných úprav na Kutnohorsku, ty staví chotkovskou komponovanou krajinu po bok nejvýznamnějších zahradně architektonických děl v České republice.

Přednáška doktora Pavla Nováka zaujala nejen zajímavým tématem, ale především pečlivým zpracováním. Rozsáhlá obrazová dokumentace, do detailu zpracovaný text a také entuziasmus je ten nejlepší „koktejl“, který mohl doktor Novák čáslavským posluchačům namíchat. Však ho také ocenili nejen „palbou“ otázek v diskusi, ale rovnou trojitým potleskem.

Vladimír Havlíček

35 10 20 7 30      25

z

33103742_1362755200493210_939997848072617984_n

Nejmohutnější trnovník akát v ČR roste u zámku Kačina

Kačina/Svatý Mikuláš – Nejmohutnější trnovník akát v ČR roste na zámku Kačina na Kutnohorsku! Tato botanická rarita je veřejnosti prakticky neznámá. Důvodem je pravděpodobně skutečnost, že akát je invazivním druhem.

Na druhou stranu, má hospodářský význam, především jako medonosný strom. Do Evropy byl akát (latinsky Robinia pseudoacacia) dovezen počátkem 17. století jako okrasný strom a byl využíván v botanických zahradách, parcích nebo stromořadích. Akátová semena přivezl ze Severní Ameriky do Evropy v roce 1601 francouzský botanik Jean Robin, po něm dostala tato dřevina své latinské jméno. Na našem území byl první akát vysazen roku 1710.

Akát byl dovezen jako medonosný strom, akátový med je jeden z nejlepších a nejléčivějších medů. Čerstvá kůra léčí žaludeční překyselení, květ je jako droga sbírán pro farmaceutické zpracování. Jeho houževnaté dřevo se používá v nábytkářství, ve stavebnictví i jako topivo, jeho výhřevnost je nejvyšší z běžně používaných palivových dřev. Důležitá je také výsadba ve městech, je totiž odolný znečištěnému prostředí. Hlízkové nitrogenní bakterie poutají vzdušný dusík a přeměňují ho na organické formy, které jsou přijatelné pro rostliny. Časem se ovšem ukázalo, že je stromem invazivním, jenž vytlačuje původní flóru a vytváří tak monokulturu.

Ale vraťme se k akátu na Kačině a dejme slovo PhDr. Pavlu Novákovi, CSc. z Národního zemědělského muzea: „Kačinský akát není nejstarší, ale zřejmě nejmohutnější, co do objemu kmene, v ČR. Nemohl být vysazen před rokem 1789, kdy byly na polích položeny základy parku, pravděpodobněji se sem však dostal až s výsadbou akátů koncem 19. století. A mohutný je tak proto, že je to srostlice několika kmínků.“ A pro zajímavost dodává: “ Podobnou srostlici – tentokráte buku, můžete vidět v Pacákových sadech u Vlašského dvora v Kutné Hoře.“ Děkujeme doktoru Novákovi za informace, které získal na zahradnické fakultě Mendlovy univerzity v Brně.

Až budeme u nádherného empírového zámku Kačina obdivovat nejmohutnější trnovník akát v ČR, vzpomeňme si, jak je to vlastně s invazivními vlastnostmi tohoto stromu. Semínky se totiž šířit moc neumí, protože jsou těžká a navíc na obdělávaném poli nebo sečeném trávníku nemají šanci. Šíří se ale dobře prostřednictvím kořenových výmladků, tedy vlků. Tím ale nová lokalita nevznikne. Zkrátka bude růst jenom tam, kde mu to dovolíme. A jedno z takových míst je u zámku Kačina na Kutnohorsku!

Vladimír Havlíček

33073339_1362754960493234_3488137936891805696_n 33141785_1362755247159872_3238274211537485824_n 33160531_1362755277159869_1507029308915318784_n 33072716_1362755897159807_1405702242899591168_n