Archiv autora: Vladimír Havlíček

1

„Mezinárodní den archeologie 2019″ na čáslavském Hrádku

Čáslav – Myslíte si, že archeologie je nezáživná či přímo nudná disciplína? O opaku se přesvědčili návštěvníci a návštěvnice akce nazvané „Archeologické hrátky na Hrádku“. Ta se uskutečnila v Čáslavi v rámci Mezinárodního dne archeologie již počtvrté. O skutečnosti, že tento mezinárodní „svátek archeologů“ v Čáslavi pevně zakořenil, svědčí, že archeologického dne se zúčastnilo více než padesát dětí.

Pro ně bylo připraveno několik stanovišť, kde plnily úkoly spojené s archeologií. Cílem bylo přiblížit život pravěkých a středověkých obyvatel Čáslavska. Na prvním stanovišti děti detektorem kovů hledaly depot mincí, či jiných kovových pokladů, které následně rýčem vykopaly. Na dalším stanovišti se děti alespoň na chvilku staly staviteli katedrál a jako středověké puzzle si sestavili náhrobek Jistislava z Chlumu. Také si mohly jako pravěcí lovci  prakem, lukem či kuší „ulovit“ něco k snědku.

Další stanoviště je proměnilo ve zručné šperkaře či šperkařky, vyrobily si například šamanský náhrdelník. Velký zájem byl o stanoviště nazvané „malý archeolog“. A není divu, vždyť skutečný archeolog Filip Velímský učil děti poznávat a datovat nejrůznější archeologické vykopávky. Na posledním stanovišti si děti vlastnoručně uválely a upekly placku, kterou dochutily medem, marmeládou nebo ořechy. Nutno přiznat, že mnozí tatínkové neodolali a za fandění dětí a maminek si také hrdě uváleli a upekli svoií placku. S tím ale bylo počítáno, „šéfka“ tohoto stanoviště Drahomíra Nováková z čáslavského muzea nám prozradila: „Těsto jsem zadělávala ze tří kil mouky!“

Mezinárodní den archeologie je oslavou archeologie a nadšení z objevování. Probíhá každoročně třetí sobotu v říjnu po celém světě. Nabízí archeologický program a aktivity návštěvníkům každého věku, ale především dětem. Poprvé byl slaven v USA v roce 2011, rychle však pronikl do zahraničí a v roce 2014 se poprvé konal i v České republice.

Archeologickou akci, především pro děti, uspořádalo město Čáslav, Archeologický ústav Praha, Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“, Městské muzeum a knihovna Čáslav, Detektor centrála a Rodinné centrum Kopretina. Všem organizátorům, kteří se na úspěšném průběhu akce podíleli, patří poděkování. Edukativní, tedy výchovnou, a současně zábavnou formou u dětí přispěli k vytvoření kladného vztahu k historii.

Vladimír Havlíček

DSCN9005 DSCN8991 DSCN8986 DSCN8981 DSCN8973 DSCN8948 DSCN8947 24 15 11 10 8 5 2DSC_1831DSC_1832DSC_1833DSC_1834DSC_1835DSC_1836DSC_1837DSC_1838DSC_1839DSC_1840DSC_1841DSC_1842DSC_1843DSC_1844DSC_1846DSC_1847DSC_1848DSC_1849DSC_1851DSC_1852DSC_1853DSC_1854DSC_1856

1 Pavel Dočekal

Pavel Dočekal přednášel o čáslavském evangelickém sboru

Čáslav – „Z historie evangelického kostela v Čáslavi“ byl název přednášky Pavla Dočekala na Nové scéně Dusíkova divadla. Akce proběhla pod taktovkou Muzejního a vlastivědného spolku „Včely Čáslavské“.

O místním evangelickém sboru se zaměřením na 150. výročí založení evangelického kostela v Čáslavi přednášel odborník nejpovolanější. Bc. Pavel Dočekal vystudoval obor Prezentace a ochrana kulturního dědictví na Univerzitě Hradec Králové. Historii čáslavského evangelického sboru se věnuje dlouhodobě.

Pavel Dočekal popsal historii sboru, která začala v nedalekých Močovicích. Tzv. Toleranční patent neumožňoval stavbu kostelů, ani vznik sborů v královských městech, proto byla Čáslav zapovězena. Z tohoto důvodu vznikl roku 1783 v Močovicích sbor, kterému hrabě Auersperg věnoval vyhořelou sýpku. Tu si evangelíci během jednoho roku opravili.

V roce 1861 byl vydán tzv. Protestantský patent, který zrovnoprávnil evangelíky s katolíky a umožnil přemístit sbor do Čáslavi. Velká část čáslavských katolíků si ale v Čáslavi evangelický kostel nepřála, proto byl pozemek pro kostel zakoupen třetí osobou. To umožnilo, aby byl v roce 1864 položen základní kámen nového kostela. Stavbu přerušila válka mezi Pruskem a Rakouskem v roce 1866. V tomto roce vyhořela v Močovicích modlitebna i s farou. Navzdory problémům se první bohoslužby konaly v novém čáslavském kostele o adventu roku 1866 a 6. července 1869 byl vysvěcen. Na vysvěcení se sjelo z Čech a Moravy několik tisíc lidí.

Na sbor byly postupně navázány další aktivity. Například byl v Čáslavi založen evangelický Učitelský ústav, který byl v Čechách a na Moravě jediným učilištěm svého druhu. V prvním období v ústavu pracoval jako duchovní autor Broučků Jan Karafiát. Ústav byl jedním z prvních, který na konci 19. století umožňoval vzdělání ženám. Dalšími aktivitami bylo založení ženského dobročinného spolku Marta a sirotčince Husův asyl. A také vydávání časopisu Hus.

Pavel Dočekal je přes své mládí něco jako „čáslavská živá chodící kronika“. Dokazuje to v řadě svých prací, v kterých se věnuje historii Čáslavi a předvedl to také na přednášce pro „Včelu Čáslavskou“. Doplnění přednášky o historická fakta starostou spolku Filipem Velímským a evangelickým farářem Jaroslavem Férem přednášku jen umocnilo.

Vladimír Havlíček

DSCN8906 5 10 DSCN8927 DSCN8926 DSCN8924 DSCN8923 DSCN8919 evakostel

11

Petr Charvát slavil kulatiny s Včelou Čáslavskou

Čáslav – „A tak šel čas“ s podtitulem s „Včelou Čáslavskou“, byl název vzpomínkového setkání s dlouholetým starostou spolku Petrem Charvátem při příležitosti jeho 70. narozenin. Akce, zorganizovaná Muzejním a vlastivědným spolkem Včela Čáslavská pro členy spolku a veřejnost, proběhla na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla.

„Lidé si často myslí, že práce archeologa je velké dobrodružství, a že denně zažíváme všechno, co prožil na plátně filmový Indiana Jones,“ povzdechl si archeolog Petr Charvát. „Je to ale omyl, skutečnost je úplně jiná. Archeologie je práce v blátě, dešti, teple, zimě a tak podobně. A je důležitá jedna věc. Archeolog musí mít především štěstí,“ dodal profesor Charvát.

Oslavenec dostal deset otázek od Jarmily Valentové z čáslavského muzea. A byly to otázky zajímavé, vždyť doktorka Valentová je jeho bývalá kolegyně z Městského muzea v Čáslavi. Petr Charvát popsal svůj vztah k archeologii, výzkumy, které prováděl v zahraničí a také svojí pedagogickou dráhu. Poté odpověděl na všechny otázky gratulantů a následovalo slavnostní krájení narozeninového dortu!

Archeolog a historik Prof. PhDr. Petr Charvát, DrSc. se narodil 12. ledna 1949 v Praze. Odborně se zabývá archeologií a dějinami Orientu, a také staršími českými dějinami. Absolvoval Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor archeologii a klínopis. Poté působil v Archeologickém ústavu ČSAV a v Orientálním ústavu Akademie věd ČR. Studenti a studentky si oblíbili jeho přednášky na Filozofické fakultě Západočeské univerzity v Plzni, na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Je autorem mnoha odborných publikací a článků, za něž získal řadu významných literárních ocenění. Dlouhodobě spolupracuje s Českou televizí.

O pracovních úspěších Petra Charváta, o knihách, jež napsal, o uznáních doma i v zahraničí by se toho nechalo napsat mnoho. Raději si připomeňme něco osobního. A tím je úvaha vystihující jeho lidskost, empatii, rozhled a pokoru, s kterou se svěřil na adventním koncertu v kostelíku sv. Bonifáce v Lochách. Ve svátečním slově mimo jiné zavzpomínal: „Před třiatřiceti lety jsem na pozvání místního archeologického ústavu navštívil Cejlon. Náhodně jsem tam mluvil s mladíkem, asi dvacetiletým. Už ani nevím, o čem jsme si povídali, není to důležité. Ale při našem loučení mi řekl, že se za mě bude modlit. Nechci otevírat kontroverzní témata, ale v poslední době si na toho mladíka občas vzpomenu. A říkám si. Kdyby k nám utekl před válkou, dokázali bychom se za něj pomodlit, jako to udělal on? A hlavně, pomohli bychom mu? Odpovězme si každý upřímně a pravdivě na tuto otázku. Já jsem si při položení této otázky vzpomněl na biblickou větu, starou přes dva tisíce let. Ta věta zní – Jedni druhých břemena neste.“

Pane profesore, hodně zdraví, osobní pohody a pracovních úspěchů Vám přejí Čáslavští. A především Vaše včelky z Muzejního a vlastivědného spolku Včela Čáslavská! Jste pro nás něco jako včelí královna, tedy vlastně „včelí král“.

Vladimír Havlíček

5 10 20 17 30 80 99 DSCN8468 DSCN8473 DSCN8481