Za středomořskou flórou nemusíme ani do Itálie, ani na Sardinii nebo Sicílii, stačí si zajet na severozápadní okraj Čáslavi, do místa, kde se kříží ulice Nazaret s ulicí Emila Picka. V místě, kde na Pražské předměstí navazuje území zvané Hejdof se totiž nachází botanická lokalita s výskytem tulipánu planého neboli lesního. Jedná se o botanický tulipán. I místní lidé jsou často překvapeni, že mezi nevzhlednou skládkou a nehezkým torzem bývalého podniku Kosmos se nachází tato botanická zajímavost.

Tulipán planý (Tulipa sylvestris L.) je u nás známý už od 16. století. Pěstoval se jako okrasná cibulovina, dokud jej nevytlačily pestrobarevné zahradnické kultivary, kterým nemohl konkurovat svou nenápadnou krásou jednotně žlutého nevelkého květu. Dnes je vidět spíše na neudržovaných částech parků a zahrad, kde se množí hlavně hnědými dceřinnými cibulkami.

Jedná se o vytrvalou cibulnatou rostlinu z čeledi liliovitých, je jednoděložná. Z cibule vyrůstají dva až tři čárkovitě kopinaté listy na konci tupě zašpičatělé, stonek nese květ žluté barvy o průměru čtyři až pět centimetrů, prašníky i pestík jsou rovněž žluté barvy. Plodem je tobolka. Výška rostliny za květu je patnáct až čtyřicet centimetrů. Doba kvetení je od konce dubna do poloviny května. Tulipán planý roste spíše na sušších, výhřevných stanovištích. Jedná se o okraje trávníků nebo řídký keřový porost. V udržovaných parcích kvete málo. Cibuloviny totiž potřebují, aby jejich listy mohly asimilovat dlouho do léta a tím jejich cibule zesílila. Kde je trávník udržovaný a často kosený, tam jsou roztroušené jen listy tohoto tulipánu, ale cibule nemá sílu na založení květu.

Je známo zhruba stopadesát druhů tulipánů, z nich bylo vyšlechtěno téměř šest tisíc odrůd. Pocházejí z jižní Evropy, severní Afriky a Asie. Většina druhů je ovšem ze severního Himálaje. Rodové jméno vzniklo vlastně omylem. Když se tulipán dostal do Turecka, zmiňoval se o něm vídeňský úředník a popisoval ho jako turecký klobouk otočený vzhůru nohama – tuliban. Chybou se však z tohoto slova stalo tulipan. Obliba tulipánů začala již v patnáctém století v Turecku, v zahradách sultánů. V Evropě se první tulipány objevily v císařské botanické zahradě ve Vídni v polovině šestnáctého století. První cibulky dostal správce této zahrady od velvyslance rakouského císaře v Turecku. Tulipány se postupně staly oblíbenými cibulovinami po celé Evropě.

Při návštěvě čáslavské lokality tulipánu planého neboli lesního vlastně putujeme proti proudu času, protože si můžeme prohlédnout prapředky oblíbeného tulipánu zahradního.

Vladimír Havlíček

Nedaleko Čáslavi se nachází přírodní útvar, který může připomínat „štěrk  zalitý v betonu“. Je to však velký omyl, jedná se totiž o tzv. Zbyslavskou mozaiku, výsledek činnosti křídového moře, raritu na kterou se jezdí dívat odborníci ze zahraničí. Zbyslavská mozaika je přírodní památka na ploše 3-4 metrů čtverečních, nacházející se ve vesnici Zbyslav. Lokalita je chráněna a nachází se na okraji obce ve směru od Bílého Podolí, první odbočka vlevo. Jedná se o přírodní mozaiku, která je tvořena vápníkovými slepenci na příbojem ohlazených rulových skalách. Ve vápnitém tmelu mezi jednotlivými valounky se nachází celá řada zkamenělých živočichů – ústřice, ježovky, mlži, houby a další, jako doklad života před více než 65 milióny lety. Tato transgresní plocha křídy představuje neobvyklou ukázku mořské abraze v křídovém slepenci s pozůstatky příbojové fauny. Svojí plochou a vrstvou pouze několika centimetrů se jedná o jedno z nejmenších chráněných území na světě. Lokalita je ohrožena zarůstáním mechem a dalšími erozními vlivy.

Je paradoxem, že o existenci Zbyslavské mozaiky, o které se zmiňují geologická a paleontologická skripta u nás i v zahraničí, mnohdy nevědí ani místní obyvatelé. Při prohlídce této rarity dbejme na její ochranu, aby byla zachována i pro příští generace. Ochrana přírody je veřejným zájmem a tedy i zájmem každého z nás.

Vladimír Havlíček