Zikmund Lucemburský, to byl název přednášky profesora Petra Čorneje, která se uskutečnila v aule čáslavského Gymnázia. Že vám jméno tohoto panovníka nic neříká? Stačí připomenout jeho přezdívku „liška zrzavá“ či „šelma zrzavá“ a hned je jasné, že se jedná o politika, kterému je přisuzována smrt Jana Husa!
Zikmund Lucemburský byl synem Karla IV. a jeho čtvrté manželky Alžběty Pomořanské. Narodil se 14. února 1368 v Norimberku a zemřel 9. prosince 1437 ve Znojmě. A právě letos si připomínáme 580. výročí jeho úmrtí. O tom, že byl významným politikem středověku, svědčí tituly: braniborský markrabě, uherský král, římský král, slezský vévoda a lužický markrabě, moravský markrabě, český král, lombardský král a římský císař. Zikmund byl posledním králem Lucemburského rodu v Čechách. Bojoval o moc s bratrem Václavem IV. a dokonce ho lstivě uvěznil. Zorganizoval čtyři neúspěšná křižácká tažení proti husitům a nechal popravit hejtmana Jana Roháče z Dubé.
Je paradoxem, že právě v Čáslavi se konají vzpomínkové akce na Zikmunda Lucemburského. Přestože město několikrát navštívil, neměl na něj dobré vzpomínky. V Čáslavi se totiž v roce 1421 sešel sněm, který ho jako krále odmítl, na rozdíl od Moravy, Slezska a Lužice. Sněm Zikmundovi vyčetl odtržení Braniborska a Staré Marky od České koruny, tedy zemí, které získal jeho otec, císař Karel IV. Dále mu bylo vytýkáno utrácení a vyvezení klenotů z pražské katedrály, Karlštejna, klášterů a kostelů do zahraničí.
Ale abychom byli objektivní, připomeňme také kladné věci, které přineslo jeho vládnutí. Jeho hlavním zájmem byla reforma církve a reforma Říše, zasahoval i do sporů mezi Anglií a Francií, do šarvátek mezi Polským královstvím a Řádem německých rytířů a také organizoval křížovou výpravu, která by pomohla Byzantské říši proti Turkům. Vytvořil podunajské soustátí, které sestávalo z uherského a českého království a říše a mělo být hrází proti osmanské expanzi. Snažil se vytvořit společenství evropských států, dnes bychom řekli Evropskou unii.
A jaký bychom si mohli udělat závěr z přednášky profesora Čorneje, zorganizované Městským muzeem a knihovnou Čáslav? Zikmund Lucemburský se při prosazování vlastních zájmů řídil heslem, že účel světí prostředky. Stavěl se do role bojovníka za církev, přestože tím křesťanství mnohdy škodil. Zajímavý je rozdíl v jeho vnímání v různých zemích, kde vládnul. V německy mluvících zemích a v Maďarsku je vnímán jako velký politik, zato v Čechách byl nenáviděn. Byl dokonce nazýván „otcem Němců a otčímem Čechů“. A přitom to byl pořád stejný člověk. Je vidět, že historie není černobílá, u Zikmunda to platí dvojnásob.
Prof. PhDr. Petr Čornej, DrSc. je jedním z nejoblíbenějších historiků v oblasti českých dějin pozdního středověku a v Čáslavi přednášel již podeváté. Oblibu si získal odbornými znalostmi, ale také poutavým a neformálním přednesem. Přeplněný přednáškový sál čáslavské auly jeho oblíbenost potvrdil. A dobrá zpráva pro „historiechtivé“ Čáslaváky: „Příští rok bude profesor Čornej opět přednášet v Čáslavi!“
Vladimír Havlíček
