Archiv pro rubriku: Nezařazené

DSCN5148

Vyšla publikace „Jak se žilo v Čáslavi před 100 lety“

Čáslav –  „Jak se žilo v Čáslavi před 100 lety v roce vzniku Československého státu“ je název publikace, kterou vydalo Město Čáslav, odbor školství, kultury a památkové péče Městského úřadu Čáslav.

Ve více než šedesátistránkové publikaci jsou popsány události roku 1918 tak, jak je zaznamenal čáslavský kronikář Emanuel Chramosta. Na každé stránce je minimálně jeden dobový obrázek, zveřejněny jsou také unikátní fotografie z manifestací čáslavských občanů z října 1918. Autentické zápisy a obrazový doprovod dokonale navozuje čáslavskou atmosféru v roce vzniku republiky.

Zdeňka Nezbedová, která publikaci zpracovala, uvádí v předmluvě: „Mohli bychom znovu začít citovat odborné publikace a vytvořit knihu další, podobnou těm, které již v knihovnách najdeme. Mnoho nového bychom ale zřejmě neobjevili. Jak se tedy podívat na tehdejší svět z trochu jiného úhlu?“ A dále vysvětluje: „Čáslav má tu velkou výhodu, že tehdejší kronikář pan Emanuel Chramosta zaznamenal události tohoto roku velmi pečlivě a s mnoha zajímavými detaily. Nahlédněme proto nyní do jeho zápisů, které nás přenesou o sto let zpět. Do zápisů, které v sobě nesou běžný život našich předků, vypovídajících o těžkostech, s nimiž se museli potýkat i obrovské odvaze a odhodlání jim čelit. Odměnou jim byl okamžik, o němž snily již generace před nimi. Vznik samostatného Československého státu, svoboda….“

Brožuru je možné koupit v čáslavském informačním centru za symbolických 22 korun českých. Poděkování za její vznik patří nejen autorce, ale také Pavlu Dočekalovi, Drahomíře Novákové, Janě Vaněčkové, Vojtěchu Nezbedovi a Městskému muzeu a knihovně Čáslav. Čáslavská veřejnost dostala touto publikací ten nejlepší dárek k oslavě výročí vzniku republiky. Je možné, že byl vytvořen precedens a stejným způsobem by mohly vznikat publikace k dalším výročím. A nebo, že by takto byly zpracovány všechny ostatní roky? To už bychom chtěli moc, ale kdo ví….

Přenesme se do října 1918 a nechme mluvit kronikáře Emanuela Chramostu: „Teprve odpoledne došla do Čáslavi telefonická zpráva z Prahy o prohlášení republiky a byly všude vyvěšeny prapory. U Nováků bylo veselo dlouho do noci. Hosté v rozjaření nechali snést bustu císaře Františka Josefa a ji rozbili. Bustu Alžběty zatím nechali, ale k ránu byla i ta rozbita.“ Na dalším místě píše: „Důstojné a sebevědomé chování lidu v prvých chvílích dojemné události budilo radostný pocit. Sňaté orlíčky byly skládány k pomníku Žižkovu, který byl přepásán širokou trikolorou. Všude se jevilo vlastenecké vzrušení a bratrské přátelství.“

Vladimír Havlíček

DSCN5164 DSCN5162 DSCN5161 DSCN5160 DSCN5167 DSCN5168 DSCN5169      DSCN5171

17

Bledule jarní kvetou u Chlumu na Čáslavsku

Chlum/Čáslavsko – Máte rádi bledule, které jsou spolu se sněženkami prvními posly jara? A víte, že naše prababičky jim říkali koukořička či koukořík? Tuto krásu najdete jihozápadně pod Chlumem u Nové Chraňbože, asi tři kilometry od Zbýšova.

Přírodní rezervace Velká a Malá Olšina byla v roce 1982 vyhlášena na pomezí okresů Havlíčkův Brod a Kutná Hora. Důvodem jejího vytvoření byl starý olšový porost s hojným výskytem bledule jarní. Rezervace má plochu téměř 40 hektarů. Právě v těchto dnech kvete bohatá populace bledulí v zachovalých společenstvech olšin, obklopených monokulturními porosty smrčin Chraňbožského lesa.

Bledule je jedna z prvních na jaře kvetoucích rostlin. Lze ji velmi dobře poznat podle velkého zvonkovitého bílého květu. Okvětní lísky zdobí žluté skvrnky, které jsou umístěny na okraji každého z nich. Květ je umístěn na bezlistém stvolu a vyrůstá z paždí toulce. Kolem něj vyrůstá několik úzkých sytě zelených listů s výraznou souběžnou žilnatinou. Plodem je třípouzdrá tobolka se semeny. Celá rostlina pak vyrůstá z podzemní cibule, do které se po odkvětu ukládají veškeré živiny. Kvete od února do dubna. Málokdo ví, že bledulky jsou, stejně jako sněženky, jedovaté. Jejich cibule obsahují jedovaté alkaloidy. Po požití cibulky byste mohli utrpět lehkou otravu projevující se zvracením, průjmem, silným sliněním a celkovou únavou.

Výlet do Chraňbožského lesa je velký zážitek, lokality takového rozsahu a významu se v České republice nechají spočítat na prstech jedné ruky. Při dech beroucím až pohádkovém pohledu nezapomeňme, že bledule jsou chráněným druhem a při přenesení na zahrádku se neujmou, na rozdíl od vyšlechtěných kultivarů, zakoupených v zahradnictví.

Vladimír Havlíček

25 16 DSCN3211      10

Čáslavský Hrádek

(text informačního letáku pro IC Čáslav)

Čáslavský Hrádek je malá vyvýšenina nacházející se nedaleko centra města. Pokud sejdete od děkanského kostela sv. Petra a Pavla po schodech a projdete Žižkovou branou, jednou ze čtyř městských bran, jimiž se vcházelo do středověké Čáslavi, ocitnete se na břehu Podměstského rybníka, který sloužil nejen jako zásobárna vody, ale i chránil město před nepřáteli. Hned za ním uvidíte rozsáhlý sportovní areál Vodranty, místo, kde se svými svěřenci i dnes trénuje naše rekordmanka, rodačka z nedalekého Golčova Jeníkova, Jarmila Kratochvílová, držitelka dosud nepřekonaného světového rekordu v běhu na 800 metrů. Vpravo od něj se nachází nevelká vyvýšenina, která byla centrem pravěkého osídlení dnešní Čáslavi.

V roce 2016 zde byla otevřena venkovní expozice osvětlující historii tohoto místa. Nejstarší stopy zde zanechali již paleolitičtí lovci a sběrači, kteří putovali krajem při pronásledování zvěře. Z tohoto období se vedle několika málo čepelových nástrojů dochovaly i kosti mamuta, nosorožce, soba nebo hyeny. První lidé se však ve zdejší lokalitě usadili kolem roku 4 000 před naším letopočtem. Byli jimi zemědělci, kteří si zde vybudovali již stálejší příbytky, tzv. dlouhé domy.

 Znalost zemědělství a pastevectví, tj. cíleného pěstování plodin a chov domestikovaných zvířat, přinesla revoluční změnu ve stravování a způsobu života lidí, přestože lov a sběr i nadále hrál důležitou roli. Nové činnosti si také vynutily výrobu nových nástrojů – motyk, srpů, zrnotěrek i seker, protože značná část tohoto území byla pokryta lesy, které bylo nutno pro získání prvních políček vymýtit, případně vypálit. Pracně získaná půda však poměrně rychle ztrácela svou úrodnost, což si vynucovalo získávání stále nových políček a přesun vesnic. Zemědělské produkty se nově skladovaly a uchovávaly v keramických nádobách zpočátku masívních a nedostatečně vypálených s jednoduchou lineární nebo vypíchanou výzdobou, později dokonalejších a tvarově rozmanitějších. Nálezy přeslenů a závaží dokládají, že již v této době byli lidé schopni vyrábět na jednoduchých tkalcovských stavech látky, jednak ze lnu, ale i z ovčí vlny.

Na konci pravěku byl Hrádek nepochybně centrem řemeslné výroby, o čemž svědčí četné nálezy, mj. i strusky. V 9. století našeho letopočtu vyrostlo v těchto místech slovanské hradiště, které se postupně stávalo správním a náboženským centrem, což dokládá i nález drobné nádobky s hlavou beránka.  Ve slovanské vrstvě byl nalezen i tzv. langobardský prsten vyrobený ze zlata někdy v 7. století zdobený delfínky.  Jak se tento přepychový šperk dostal na čáslavský Hrádek, se můžeme jen dohadovat. Další záhadou se jeví jeho uložení.  Ač vyrobený v 7. století, byl nalezen ve vrstvě z 9. století. Nejpozději v 10. století zde byla vybudována nejspíš dřevěná kaple, později kostel Panny Marie obklopený hřbitovem, v němž bohoslužby vykonával kaplan vybíraný z řádu německých rytířů sídlících v nedalekých Drobovicích. Kostelík zanikl za husitských válek spolu s drobovickou komendou.

Podle Kosmovy kroniky bylo opevněné sídlo pojmenováno podle Slavníkovce Čáslava, ovšem zda patřila Čáslav do slavníkovského panství, není jisté. Po zlomení moci Slavníkovců se sídliště stává centrem Čáslavské provincie, z níž se později vyvinul Čáslavský kraj.  To již bylo sídliště hradem. Jeho existenci dokládají jména několika kastelánů, která známe. Od 60. let 13. století, poté, co na protější terase začalo být budováno město, začíná význam Hrádku, tehdy označovaného Hradiště, upadat.  Stal se majetkem čáslavských měšťanských rodin. Nejznámějšími z nich byli Hradištští z Hradiště. Kolem roku 1544 je Ondřej Hradištský uváděn v gruntovních knihách jako majitel Hrádku. Jeho syn byl pochován nedaleko Hrádku v hrobě označeném kamenem, který, jak uvádí Sedláček, byl později přemístěn do splavu v Nazaretě.

Z knih trhových víme, že v 16. století zde už byly vinice, jejichž terasy jsou dosud na jihozápadním svahu Hrádku patrné.  Kromě nich se zde ještě rozkládaly tři zahrady. Jednotlivé pozemky postupně odkoupili čáslavští „právováreční  měšťané“ a na louce pod Hrádkem vybudovali v letech 1841-1842 pivovar. Samotný Hrádek osázeli novým stromovím. Ještě roku 1870 byly na Hrádku dva menší domky, které ke konci století zanikly. Na svém obrazu je však zachytil čáslavský malíř Alois Vraný.

Za posledního obyvatele Hrádku bývá označován Josef Veselý (1822-1896). Ten pomáhal i při velkém archeologickém výzkumu, který zde v letech 1883-87  podnikl muzejní spolek „Včela Čáslavská“ pod vedením Klimenta Čermáka, který finančně podporoval c. k. centrální výzkumná komise ve Vídni. Tento výzkum, finančně podporovaný c.k. centrální výzkumnou komisí ve Vídni, byl počátkem archeologického bádání v Čáslavi a byl veden na svou dobu poměrně moderním způsobem. Čermák si rozdělil zkoumané území na čtverce, tyto pak na jednotlivé vrstvy. Nálezy byly uloženy v muzeu, vybudovaném v roce 1884, kde jsou dodnes ty nejcennější vystaveny.