Archiv pro rubriku: Akce

JUDr. Ladislav Quis, čáslavský rodák

1. září 2013 uplynulo 100 roků od úmrtí čáslavského rodáka JUDr. Ladislava Quise, spisovatele, básníka, prozaika, překladatele, novináře, literárního kritika, právníka, ale především českého vlastence.

Narodil se 5. února 1846 v Čáslavi, zemřel 1. září 1913 v Horních Černošicích, pohřben je na Olšanech. Pocházel z rodiny čáslavského městského lékaře. Ten však záhy zemřel a ovdovělá matka se v roce 1857 přestěhovala na radu příbuzných do Prahy. Zde studoval nejprve akademické gymnázium a od roku 1863 gymnázium v Táboře. Po maturitě Quis pokračoval studiem práv v Praze a celé studium zakončil roku 1874 doktorátem. V roce 1872 nastoupil jako redaktor do Slovanu za nemocného Karla Sabinu, zde psal především literární články a fejetony. Brzy odešel do Národních listů. Jelikož se u Quise projevila oční choroba, byl nucen zanechat novinářské práce. Od roku 1881 byl advokátem v Čáslavi a od roku 1884 v Přelouči, kde se zasloužil o realizaci stavby místního evangelického novorenesančního chrámu s elegantní věží a vedle stojící fary. Již jako nadaný a aktivní žák Václava Křížka založil v táborském gymnáziu literární spolek Slavoj a vydával časopis Lužnice. Své první básně i povídky uveřejňoval v místním časopisu Tábor. Quis přispíval do mnoha novin a časopisů, např. Kwěty, Tábor, Lumír, Svoboda, Paleček, Humoristické listy. Podílel se na almanachu Ruch, Máj Umělecké Besedy a Almanachu českého studentstva. Psal prózu a básně, překládal. Vydal básnické spisy a plnou korespondenci K. H. Borovského. Pro knihovnu Ottovu opatřil vydání Čelakovského Ohlasů a Erbenovy Kytice. V oblasti poezie vytvořil: Z Ruchu – básnická sbírka, Hloupý Honza – veršovaný cyklus českých pohádek, Ballady, Třešně – veršovaná povídka, Písničky, Posvícenská mše a Epigramy. Z prózy připomeňme především: Kniha vzpomínek a Vzpomínky ze staré Prahy. Quis také překládal, například J. W. Goetha, F. Schillera, A. V. Kolcova a další.

Navzdory šíři zájmů a významu svého díla je Quis v dnešní době postavou téměř neznámou. Čáslaváci však na svého rodáka nezapomněli a pojmenovali po něm Quisovu ulici, jednu z nejstarších uliček v historickém centru Čáslavi. A je více než symbolické, že právě při tomto výročí byla ulička vydlážděna starými žulovými kostkami, takže připomíná dobu, kdy po ní chodil český vlastenec a čáslavský rodák Dr. Ladislav Quis. A na závěr citát L. Quise, který svědčí nejen o jeho smyslu pro humor, ale je i důkazem, že v oblasti práva se toho mnoho nezměnilo: „Naše zákony jsou jako velký les, mnohému se v nich už cesta spletla a čím hlouběji jsi do nich vlez, tím v nich méně rozhledu a světla“.

Vladimír Havlíček

Silvestr Hippmann, čáslavský rodák

3. července 2013 uplynulo 120 let od narození dnes již téměř zapomenutého skladatele, publicisty a právníka Silvestra Hippmanna. Skladatel se narodil v roce 1893 v Čáslavi, v rodině pokladníka vrdovského cukrovaru. Po základní škole nastoupil na čáslavské gymnázium, kde patřil k nejlepším žákům. V roce 1907 se celá rodina přestěhovala do dvojobce Vrdy – Bučice a právě zde ho místní farář Jan Limberský přivedl k hudbě. Další vliv na jeho hudební vývoj měl ředitel čáslavského kůru Josef Malý. Po přestěhování do Prahy se stal žákem Adolfa Mikše, v Praze 16. března 1974 zemřel. Od dvacátých let minulého století doprovázel na klavír Emu Destinnovou, psal mnoho hudebních textů, fejetonů a hudebních kritik do různých časopisů. V roce 1940 založil v Čáslavi „Čáslavské hudební středy“ a v témže roce zřídil pod patronací starosty Jana Spáčila „Dusíkův ústav pro výzkum a pěstování české hudební kultury v Čáslavi“.

Vliv na jeho další tvorbu mělo přátelství s Bohuslavem Martinů, Jaroslavem Seifertem a Leošem Janáčkem. Hudební tvorba Hippmanna je rozsáhlá. Komponoval skladby pro klavír, housle, flétnu, violu, violoncello, nechával se ovlivňovat především lidovou tvorbou. Nejvýznamnějším dílem, kterým vyjářil svůj vztah k rodišti je Čáslavská suita, opus 11 pro dechový kvintet. Cyklus se skládá z těchto částí: Zahradní preludium, V kostelíčku sv. Alžběty, Tatínek zpíval, Pochodem na Kalabousek a Valčík ve Vodrantech. Hippmann je paradoxně známější v západní Evropě než ve své rodné Čáslavi.

Dostat znovu do povědomí tohoto zapomenutého skladatele se s velkým úsilím pokouší čáslavská rodačka Jana Radilová, za což jí patří poděkování. Jana Radilová k tomu dodává: „Velkým potěšením by pro mne bylo, kdyby se tento skladatel a publicista dostal do povědomí publika a jeho díla se opět mohla rozeznít na koncertních pódiích“.

Vladimír Havlíček

Novinář Stanislav Motl přednášel v Čáslavi

Městské muzeum a knihovna Čáslav s podporou města Čáslavi zorganizovali setkání s novinářem, publicistou a televizním reportérem Stanislavem Motlem na téma „Čekání na smrt“.

„Vypadá to, že je to téma morbidní, téma smutný, ale ono je to svým způsobem téma optimistický, protože v této době, kdy má člověk pocit, že tady nic nefunguje, máme z čeho čerpat, protože příběh, který vám promítnu je o skutečných vlastencích, kteří nasadili život za tuto zemi“, prohlásil Stanislav Motl. V krátkém filmu Stanislav Motl zaznamenal výpověď pana Bořivoje Bartončíka, vězně odsouzeného za protifašistický a protinacistický odboj k trestu smrti. Snad jen zázrakem se stal jedním z mála odsouzených, který se dočkal konce války. S jeho pomocí Stanislav Motl na toto téma napsal také knihu, pro budoucí generace tak zůstalo zachováno svědectví o hrůzách nacistické okupace.

Stanislav Motl se narodil roku 1952 v Ústí nad Orlicí, vystudoval střední ekonomickou školu, poté Fakultu žurnalistiky Univerzity Karlovy v Praze. Dlouhodobě se zabývá historickou publicistikou, především z období druhé světové války. Jeho tvorba zahrnuje široké spektrum námětů od kriminalistického žánru, přes autentické zážitky válečného reportéra, až k zážitkům, které zažil při extrémních sportech. Věnuje se pedagogické, přednáškové a badatelské činnosti, je nositelem celosvětové ceny The AIB International Media Excellence Awards, která je považována za „rozhlasového Oskara“. Dále obdržel mimo jiné cenu festivalu česko-německo-židovské kultury Devět bran a cenu E. E. Kische.

Na zrůdnosti fašistického a nacistického režimu se shodneme všichni, Stanislav Motl se ale snaží vidět tyto režimy „zevnitř“, zajímá ho fungování justice za protektorátu, pocity odsouzených, ale také třeba soudců, prokurátorů nebo dokonce katů. Jeho velkou předností je, že historické události, jejich příčiny a důsledky, ale především lidi s jejich konáním a jednáním, nevidí černobíle. Je jedním z mála publicistů, kteří vyhledávají oběti fašismu a nacismu, ale také jejich věznitele nebo jejich potomky a zamýšlejí se nad příčinami jejich chování a jednání. Jejich autentické výpovědi dokumentuje prostřednictvím knih, televizních a rozhlasových dokumentů.

A optimistická slova Stanislava Motla na závěr: „Pořád si myslím, že v tomto národě, když o něco půjde, tak se zase objeví lidi, kteří budou schopni nasadit život za tuto zemi.“

Vladimír Havlíček