„Tovaryšstvo Ježíšovo – Jezuité v Čechách“ byl název přednášky docentky Ivany Čornejové, která se konala 14. února ve výstavní síni na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Akci zorganizoval Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“ ve spolupráci s Městským muzeem a knihovnou Čáslav. A jen pro zajímavost, paní docentka je manželkou v Čáslavi tolik oblíbeného profesora Petra Čorneje.

Pro docentku Čornejovou jsou jezuité celoživotním tématem. Posluchače seznámila se životem zakladatele řádu Ignáce z Loyoly a s událostmi, které ho vedly k založení Tovaryšstva v roce 1534. Podrobně popsala cestu jezuitů do českých zemí, duchovní základy a vnitřní uspořádání řádu a fungování jejich školského systému. Dalším podtématem byla bitva na Bílé hoře, která znamenala velký zlom v rozmachu Tovaryšstva. Velkou pozornost věnovala působení jezuitů v Kutné Hoře. Jezuitskou kolej vedle chrámu svaté Barbory dokonce označila za nejkrásnější jezuitskou stavbu v Čecháh, na Moravě a ve Slezsku. Přednášku ukončila podrobnostmi o zrušení řádu papežem Klimentem XIV. Řád však fakticky nikdy zcela nezanikl a v roce 1814 jej papež Pius VII. celosvětově obnovil. V současné době se činnost jezuitů soustřeďuje zejména na pastorační a misijní činnost a na oblast vědy a vzdělávání.

Doc. PhDr. Ivana Čornejová, CSc je historička a vědecká pracovnice specializující se na české církevní dějiny 16.-18. století a na dějiny českého školství. Působí především v oborech dějiny školství, dějiny vzdělanosti a církevní dějiny raného novověku. Pracuje jako vedoucí Ústavu dějin Univerzity Karlovy a externě přednáší na Pedagogické fakultě UK.

Jezuité v Čechách na jedné straně podporovali vzdělanost, zakládali základní, střední i vysoké školy, které měly vynikající úroveň vzdělání. Na druhé straně v těchto školách neexistovala svoboda vyznání a byla praktikována cenzura, včetně fyzické likvidace knih. Nejznámějším cenzorem byl Matěj Antonín Koniáš, který nechal spálit tisíce knih. A nejen díla Jana Amose Komenského, ale díla všech autorů, kteří podle jeho názoru odporovali rekatolizaci. Z tohoto důvodu se řád dodnes v Čechách netěší příliš dobré pověsti. Možná reputaci vylepší současný papež František, je to totiž první jezuitský papež. Historii nezměníme. Ale můžeme se z ní poučit. Od jezuitského řádu si vezměme za příklad podporu vzdělání a vyvarujme se páterů Koniášů, kteří zakazují, cenzurují a pálí. A takové poučení je v současnosti možná důležitější, než kdykoli v minulosti.

Vladimír Havlíček

Čáslav – „Staroaramejské nápisy z okolí syrského Aleppa v době železné“ je název přednášky docenta Jana Duška, která se konala v přednáškovém sále městské knihovny. Akci zorganizoval Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“ ve spolupráci s Městským muzeem a knihovnou Čáslav.

Přednášejícího představil místopředseda spolku doktor Filip Velímský slovy: „Docenta Duška vítám v Čáslavi nejen jako uznávaného historika, ale také jako Čáslaváka. Stěhuje se totiž do našeho města.“

Doc. PhDr. Jan Dušek, PhD. učí na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působí také jako vědecký pracovník. Postgraduálně studoval v Izraeli, ve Francii a v Německu. Je předním odborníkem na hebrejskou a aramejskou historii, filologii, lingvistiku a epigrafiku. Z jeho mnoha ocenění připomeňme „Cenu Učené společnosti České republiky za mimořádnou badatelskou a překladatelskou práci,“ či „Medaili Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy za projekt Aramejské rukopisy.“

Přednáška byla věnována staroaramejským nápisům, které vznikly v 8. století př. n. l. v okolí syrských měst Aleppo a Sefire, na území, které tehdy ovládalo aramejské království Arpad. Jedná se o nejstarší dosud známé staroaramejské nápisy, v kterých byly zachyceny mezinárodní smlouvy. Umožňují nám tak přímý vhled do politické situace v tehdejší Sýrii.

Aramejština je semitský jazyk používaný od 12. století př. n. l. kočovnými Aramejci. A právě tomuto národu se podařilo rozšířit svou řeč a kulturu po celém Blízkém východě a dokonce i za jeho hranice. V aramejštině jsou psány některé části Bible, aramejsky mluvil Ježíš Kristus. Byla užívána k mezinárodním obchodům a náboženským obřadům, později ji nahradila řečtina a latina. Dodnes je používána v několika oblastech Sýrie a Iráku.

Přednáška docenta Duška byla zajímavá, některé artefakty s nápisy v zahraničí osobně nafotil. Jsou umístěny v muzeích v Paříži, Bejrútu, Damašku a Alleppu. Především v syrském Alleppu není známo, v jakém stavu se momentálně nacházejí a jestli vůbec ještě existují. Alleppo je totiž v těchto dnech osvobozováno od tzv. Islámského státu. V této souvislosti člověka napadne pochybnost, jestli dnešní společnost je vyspělejší a pokrokovější, než ta v prvním tisíciletí př. n. l. Dynamitem a krumpáčema nedávno zničená hrobka proroka Jonáše v Sýrii a další nenávratně poškozené památky tuto pochybnost jenom prohlubují.

Vladimír Havlíček

Čáslav – Zádušní mše za parašutistu Františka Pavelku a jeho spolupracovníky z Koudelova – Antonína Krejčího, Františka Kalinu a Františka Gráda, se konala 11. ledna v děkanském kostele sv. Petra a Pavla.

Mši za odbojáře popravené 11. ledna 1943 v sekyrárně věznice tzv. Lidového soudního dvora v Berlíně – Plötzensee, sloužil P. Mgr. Bohuslav Stařík. Zádušní mši inicioval Klub přátel a rodáků města Čáslavi spolu s historikem Vojtěchem Šustkem. Právě na přednášce doktora Vojtěcha Šustka, kterou Klub 10. listopadu loňského roku zorganizoval, padl návrh na uskutečnění mše. Mše se také zúčastnili zástupci 43. výsadkového praporu z Chrudimi. Chrudimští výsadkáři, potažmo Armáda ČR, se hrdě hlásí k odkazu Františka Pavelky. Poděkování patří všem, kteří se zasloužili o připomenutí hrdinství a statečnosti čtyř popravených, kteří ani neměli pohřeb. Alespoň částečně jsme tak splatili dluh, který máme vůči hrdinům z Koudelova, kteří padli za naši svobodu v protinacistické operaci Percentage.

Svobodník aspirant František Pavelka byl prvním parašutistou vysazeným v noci z 3. na 4. října 1941 v Protektorátu. Narodil se 29. listopadu 1920 v Břeclavi. Byl členem Sokola a studentem místního gymnázia, po okupaci začal s odbojovou činností. Po vlně zatýkání gestapem utekl do Francie a po jejím obsazení se dostal do Anglie. Tam se přihlásil k plnění speciálních úkolů v týlu nepřítele. Po výcviku byl vybrán k splnění akce nazvané Percentage. Cílem této akce bylo předat odboji novou radiostanici s náhradními krystaly a umožnit tak navázání radiotelegrafického spojení mezi Protektorátem a československým exilovým ústředím v Londýně. Dalším úkolem bylo předat nový šifrovací klíč a poselství ministra národní obrany, generála Sergeje Ingra, pro velení odboje. Po splnění úkolů se měl Pavelka přidat k domácímu odboji. V důsledku střelby na letadlo, špatného počasí a souhry nešťastných náhod byl výsadek proveden místo v obci Hradiště u Nasavrk v Koudelově u Čáslavi, tedy o 35 kilometrů dále. Pavelka přesto navázal kontakt s vedoucími představiteli Petičního výboru Věrni zůstaneme na Chrudimsku. Byl vybaven falešnými doklady a přesunul se do Prahy.

Tuto část akce tedy přes počáteční problémy splnil. Spojení s londýnskou centrálou se mu ale navázat nepodařilo. Pavelkovi v noci po seskoku pomohli místní zemědělští dělníci František Grád, Antonín Krejčí a František Kalina. Statečnost těchto koudelovských občanů byla nezměrná. Pomohli parašutistovi, přestože věděli, jaký trest je může potkat. A potkal. Kvůli prozrazení odbojářské sítě se smyčka kolem Pavelky začala utahovat. Po první vlně zatýkání se gestapu nešťastnou náhodou dostal do rukou dopis odbojáři Františku Buršovi. Burš dopis totiž nezničil a na základě této konspirační chyby byli zatčeni všichni tři pomocníci z Koudelova. Byli mučeni a popraveni. Také Pavelka byl zatčen, převezen do Petschkova paláce a podroben výslechům. Navzdory obrovské brutalitě výslechů nikoho neprozradil. Když už byl pro gestapo bezcenný, byl vězněn na Pankráci a 5. srpna 1942 předán soudu v Berlíně, který rozhodl o trestu smrti. František Pavelka byl popraven stětím hlavy na gilotině. Popel byl rozprášen na neznámém místě v okolí Berlína.

Na přednášce Vojtěcha Šustka se členové Klubu přátel a rodáků města Čáslavi rozhodli, že se pokusí zorganizovat zádušní mši za koudelovské, potažmo čáslavské odbojáře. Koudelov je totiž předměstská část Čáslavi. To se podařilo. Dalším přáním bylo, aby těmto čtyřem hrdinům z operace Percentage bylo uděleno čestné občanství Čáslavi. Uskuteční se i toto přání? Tak to už je v rukách vedení města Čáslav. Dodnes na Čáslavsku žijí potomci popravených odbojářů, všichni se zúčastnili zádušní mše. Jistě by je potěšilo, že se na hrdinství jejich rodičů nezapomnělo. A pro mladou generaci by to bylo připomenutí, že svoboda není zadarmo, že se za ni musí bojovat. A někdy přinést oběť nejvyšší. Tak, jak to udělali František Pavelka, František Grád, Antonín Krejčí a František Kalina.

Vladimír Havlíček

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=MZgz0FTaqLo

https://www.youtube.com/watch?v=4HIz9rkV6a0

Reportáž v České televizi: