Vlasta Moravcová, manželka čáslavského rodáka generála Františka Moravce, zemřela před třinácti lety, 4. června 2004.

Říká se, že za úspěchy mužů stojí jejich manželky, které v pozadí „tahají za nitky“. Ať si to, my muži, přiznáme nebo ne, je na tom hodně pravdy. Kde by byli všichni ti nositelé Nobelových cen bez svých maminek a manželek? Možná bychom jejich jména vůbec neznali. V případě Vlasty Moravcové to platí dvojnásob. Ačkoli si to neuvědomujeme, svým vlivem na manžela ovlivnila dějiny České republiky. Jejím manželem byl totiž František Moravec, autor plánu atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Vlasta Moravcová se narodila 23. července 1901 a zemřela 4. června 2004 v USA. Je zajímavou ironií osudu, že zemřela ve stejný den a měsíc jako Reinhard Heydrich, kterého nechal její manžel zlikvidovat československými výsadkáři. Jelikož Moravec bojoval ve všech třech odbojích, utíkala s ním z republiky dvakrát do exilu, nejdříve v roce 1939 a podruhé v roce 1948.

Do roku 1990 nemohla samozřejmě svou vlast navštívit. Její manžel totiž z německého exilu aktivně pracoval proti komunistickému zřízení v Československu. Jeho činnost byla pokládána za tak nebezpečnou, že Státní bezpečnost plánovala jeho únos či dokonce vraždu. V dalších letech pracoval ve vojenské rozvědce americké armády jako poradce pro Československo. Paní Vlasta se do České republiky mohla vrátit až v roce 1990. Navštívila kostel sv. Cyrila a Metoděje v Praze a příbuzné v Čáslavi. O tom vypráví Marta Šenkapounová, vnučka Františkova bratra Václava Moravce st.: „Do Čáslavi přijela na zahájení výstavy, kterou uspořádal můj tatínek s PhDr. Zdeňkem Jelínkem. Táta na výstavu zapůjčil dokumenty, které František při svém útěku v roce 1948 uschoval u své sestry.“ A jak je možné, že se dokumenty podařilo uchovat přes čtyřicet roků? Na to Marta Šenkapounová odpovídá: „Sestra je převezla do Čáslavi a byly pečlivě uschovány v domě mých rodičů za komínem, a to až do roku 1989.“ Originály dokumentů věnovaly dcery paní Vlasty a pana Františka Bostonské univerzitě, část jich vlastní paní Marta, která spravuje odkaz Františka a Václava Moravcových a postupně nám je zapůjčuje k publikování. A možná se dočkáme překvapení. Vnučka Vlasty a Františka, Anita Moravec Gard, přijede totiž v srpnu navštívit Českou republiku a Čáslav a přiveze část dosud nepublikovaných dokumentů.

Až budeme obdivovat muže, kteří tvořili dějiny, vzpomeňme na jejich manželky, matky, sestry a dcery. Ony měly totiž na ty dějiny možná větší vliv, než jsme ochotni si připustit. A vidíme to také na  případu paní Vlasty Moravcové. Obergruppenführer SS Reinhard Heydrich by o tom mohl vyprávět. Vlastně nemohl.

Text Vladimír Havlíček, foto archiv Marty Šenkapounové

V červnu si připomínáme výročí deportace Židů  nejen z Čáslavi do Terezína. Na tyto smutné události a především na svého kamaráda zavzpomínal pan Václav Moravec z Čáslavi.

Během druhé světové války bylo zavražděno téměř 80 tisíc Židů z českých zemí. Většina z nich byla deportována do terezínského ghetta a odtud do vyhlazovacích táborů. Čáslavští Židé byli do Terezína deportováni z kolínského shromaždiště, přeživších zbylo pouze několik.

Jednou z nešťastných rodin byli Eisnerovi. Ti přišli do Čáslavi po vyhlášení Mnichovské dohody o odstoupení pohraničí. V Čáslavi bydleli v ulici 28. října čp. 490. Doktor Eisner zde měl také ordinaci.

Pan Václav Moravec na předválečné období vzpomíná: „V té době se do vily téměř proti nám nastěhovala rodina MUDr. Eisnera. Přistěhovali se z okupovaného Růžodolu u Liberce, kde byl MUDr. Eisner mimo jiné i starostou Sokola.“ A pokračuje ve vyprávění: „Eisnerovi měli tři děti. Nejstarší byl Jiří, prostřední Miloš byl se mnou stejně starý, říkali jsme mu Minka. Nejmladší byla Heda. Minka začal chodit na gymnáziu do naší třídy.“ O velkém kamarádství s Minkou Václav Moravec vypráví: „Skamarádili jsme se a denně byl Minka u nás, nebo já u Eisnerů. Zvlášť se mně líbilo, když Jirka s Minkou hráli na klavír čtyřručně Slovanské tance Antonína Dvořáka.“

MUDr. Eisner si v Čáslavi otevřel ordinaci, kterou však po vzniku Protektorátu nemohl pro židovský původ dlouho provozovat. Ani děti nemohly pro židovský původ navštěvovat školu a židovské obyvatelstvo muselo začít nosit označení Davidovou hvězdou. Na tu dobu Václav Moravec nerad vzpomíná: „V té době onemocněla paní Eisnerová nádorem na mozku a zemřela. Pohřbu se zúčastnilo málo lidí, vesměs členové židovské komunity a já. Pohřeb jsem fotografoval.“ Jistě, lidé měli strach, ale díky statečnosti pana Moravce se nám zachovaly fotografie z této smutné události.

Krátce po pohřbu pokračovala tragédie rodiny a celé čáslavské diaspory. MUDr. Eisner byl zatčen gestapem a skončil v Terezíně. K tomu se váže vzpomínka Václava Moravce: „Po válce mi tatínek vyprávěl, že když byl vězněn v Terezíně, viděl, jak MUDr. Eisnera vezli na káře mrtvého. Bachař ho umlátil k smrti.“ A dále pokračuje ve vyprávění: „O děti se pak starali prarodiče Eisnerovi. V roce 1942 děti odjely s transportem do Terezína a pak do některého vyhlazovacího tábora, odkud se již nevrátily.“ Pan Moravec se ještě léta snažil zjistit, kde jeho kamarád Minka ukončil svůj život. Obrátil se i na Židovské muzeum, ale odpověď zněla: „nic se nepodařilo zjistit“. Takový byl konec kamaráda a jeho rodiny.

Co dodat závěrem? Historii nelze změnit. Lze se z ní ale poučit. A to bylo také cílem našeho povídání s pamětníkem Václavem Moravcem. Jen pro úplnost musíme dodat, že tatínek pana Moravce byl čáslavský lékárník Václav Moravec st. Ten byl zatčen za členství v odbojové organizaci Národní obranný svaz, která byla součástí vojenské organizace Obrana národa. Za obstarávání léků rodinám vězněných odbojářů byl zatčen a vězněn v německých věznicích v Griebo a Halle. A strýcem Václava Moravce byl generál František Moravec, který vymyslel plán na likvidaci Reinharda Heydricha.

Děkujeme panu Moravcovi za poskytnuté fotografie a za vyprávění, které nás nutí k zamyšlení.

Text Vladimír Havlíček, foto Václav Moravec