Archiv pro rubriku: Akce

Nejmohutnější trnovník akát v ČR roste u zámku Kačina

Kačina/Svatý Mikuláš – Nejmohutnější trnovník akát v ČR roste na zámku Kačina na Kutnohorsku! Tato botanická rarita je veřejnosti prakticky neznámá. Důvodem je pravděpodobně skutečnost, že akát je invazivním druhem.

Na druhou stranu, má hospodářský význam, především jako medonosný strom. Do Evropy byl akát (latinsky Robinia pseudoacacia) dovezen počátkem 17. století jako okrasný strom a byl využíván v botanických zahradách, parcích nebo stromořadích. Akátová semena přivezl ze Severní Ameriky do Evropy v roce 1601 francouzský botanik Jean Robin, po něm dostala tato dřevina své latinské jméno. Na našem území byl první akát vysazen roku 1710.

Akát byl dovezen jako medonosný strom, akátový med je jeden z nejlepších a nejléčivějších medů. Čerstvá kůra léčí žaludeční překyselení, květ je jako droga sbírán pro farmaceutické zpracování. Jeho houževnaté dřevo se používá v nábytkářství, ve stavebnictví i jako topivo, jeho výhřevnost je nejvyšší z běžně používaných palivových dřev. Důležitá je také výsadba ve městech, je totiž odolný znečištěnému prostředí. Hlízkové nitrogenní bakterie poutají vzdušný dusík a přeměňují ho na organické formy, které jsou přijatelné pro rostliny. Časem se ovšem ukázalo, že je stromem invazivním, jenž vytlačuje původní flóru a vytváří tak monokulturu.

Ale vraťme se k akátu na Kačině a dejme slovo PhDr. Pavlu Novákovi, CSc. z Národního zemědělského muzea: „Kačinský akát není nejstarší, ale zřejmě nejmohutnější, co do objemu kmene, v ČR. Nemohl být vysazen před rokem 1789, kdy byly na polích položeny základy parku, pravděpodobněji se sem však dostal až s výsadbou akátů koncem 19. století. A mohutný je tak proto, že je to srostlice několika kmínků.“ A pro zajímavost dodává: “ Podobnou srostlici – tentokráte buku, můžete vidět v Pacákových sadech u Vlašského dvora v Kutné Hoře.“ Děkujeme doktoru Novákovi za informace, které získal na zahradnické fakultě Mendlovy univerzity v Brně.

Až budeme u nádherného empírového zámku Kačina obdivovat nejmohutnější trnovník akát v ČR, vzpomeňme si, jak je to vlastně s invazivními vlastnostmi tohoto stromu. Semínky se totiž šířit moc neumí, protože jsou těžká a navíc na obdělávaném poli nebo sečeném trávníku nemají šanci. Šíří se ale dobře prostřednictvím kořenových výmladků, tedy vlků. Tím ale nová lokalita nevznikne. Zkrátka bude růst jenom tam, kde mu to dovolíme. A jedno z takových míst je u zámku Kačina na Kutnohorsku!

Vladimír Havlíček

Vyšla publikace „Jak se žilo v Čáslavi před 100 lety“

Čáslav – „Jak se žilo v Čáslavi před 100 lety v roce vzniku Československého státu“ je název publikace, kterou vydalo Město Čáslav, odbor školství, kultury a památkové péče Městského úřadu Čáslav.

Ve více než šedesátistránkové publikaci jsou popsány události roku 1918 tak, jak je zaznamenal čáslavský kronikář Emanuel Chramosta. Na každé stránce je minimálně jeden dobový obrázek, zveřejněny jsou také unikátní fotografie z manifestací čáslavských občanů z října 1918. Autentické zápisy a obrazový doprovod dokonale navozuje čáslavskou atmosféru v roce vzniku republiky.

Zdeňka Nezbedová, která publikaci zpracovala, uvádí v předmluvě: „Mohli bychom znovu začít citovat odborné publikace a vytvořit knihu další, podobnou těm, které již v knihovnách najdeme. Mnoho nového bychom ale zřejmě neobjevili. Jak se tedy podívat na tehdejší svět z trochu jiného úhlu?“ A dále vysvětluje: „Čáslav má tu velkou výhodu, že tehdejší kronikář pan Emanuel Chramosta zaznamenal události tohoto roku velmi pečlivě a s mnoha zajímavými detaily. Nahlédněme proto nyní do jeho zápisů, které nás přenesou o sto let zpět. Do zápisů, které v sobě nesou běžný život našich předků, vypovídajících o těžkostech, s nimiž se museli potýkat i obrovské odvaze a odhodlání jim čelit. Odměnou jim byl okamžik, o němž snily již generace před nimi. Vznik samostatného Československého státu, svoboda….“

Brožuru je možné koupit v čáslavském informačním centru za symbolických 22 korun českých. Poděkování za její vznik patří nejen autorce, ale také Pavlu Dočekalovi, Drahomíře Novákové, Janě Vaněčkové, Vojtěchu Nezbedovi a Městskému muzeu a knihovně Čáslav. Čáslavská veřejnost dostala touto publikací ten nejlepší dárek k oslavě výročí vzniku republiky. Je možné, že byl vytvořen precedens a stejným způsobem by mohly vznikat publikace k dalším výročím. A nebo, že by takto byly zpracovány všechny ostatní roky? To už bychom chtěli moc, ale kdo ví….

Přenesme se do října 1918 a nechme mluvit kronikáře Emanuela Chramostu: „Teprve odpoledne došla do Čáslavi telefonická zpráva z Prahy o prohlášení republiky a byly všude vyvěšeny prapory. U Nováků bylo veselo dlouho do noci. Hosté v rozjaření nechali snést bustu císaře Františka Josefa a ji rozbili. Bustu Alžběty zatím nechali, ale k ránu byla i ta rozbita.“ Na dalším místě píše: „Důstojné a sebevědomé chování lidu v prvých chvílích dojemné události budilo radostný pocit. Sňaté orlíčky byly skládány k pomníku Žižkovu, který byl přepásán širokou trikolorou. Všude se jevilo vlastenecké vzrušení a bratrské přátelství.“

Vladimír Havlíček

Andor Šándor besedoval v Čáslavi

Čáslav – Beseda a autogramiáda s bezpečnostním analytikem Andorem Šándorem proběhla v Galerii Městského muzea a knihovny Čáslav. O jeho oblibě svědčil přeplněný sál, lidé stáli i v sousední místnosti a na chodbě.

Přednášku zahájila ředitelka čáslavského muzea Soňa Dedíková, pokračoval čáslavský místostarosta magistr Daniel Mikš, akci zaštítil starosta a senátor inženýr Jaromír Strnad. Poděkování patří také bakalářce Anně Holubové.

Andor Šándor nepřijel na návštěvu, ale přijel domů! V Čáslavi totiž vyrostl a ještě před sedmi lety do ní jezdil za maminkou. Pro zajímavost, rodina bydlela ve vojenské „bytovce“ v ulici Jiřího z Poděbrad.

Generál inženýr Andor Šándor je bývalý náčelník Vojenské zpravodajské služby ČR a uznávaný odborník na otázky bezpečnosti, hrozby terorismu a krizový management. Pravidelně poskytuje komentáře pro česká a zahraniční média, včetně televizních a rozhlasových zpravodajských a publicistických pořadů. V současné době působí jako soukromý analytik a poradce v oblasti bezpečnosti. Píše knihy, v kterých radí, jak přežít teroristický útok, výpadek elektrického proudu, nebo jak se vyvarovat nebezpečí při cestování.

V Čáslavi rozebral několik témat. Věnoval se kauze bývalého ruského agenta Sergeje Skripala, kterého podle Velké Británie mělo otrávit Rusko. Podle Šándora to ale nemá logiku. Kdyby Rusové chtěli, mohli ho zlikvidovat před lety v ruském vězení. Dále se věnoval naší armádě, situací v Izraeli, odkud se právě vrátil a především „blackoutu“, tedy výpadku elektrického proudu. Na tuto problematiku je expertem, zpracoval analýzy, které se týkají nejen „blackoutu“ v Praze, ale také problematiky bezpečnosti metra.

V druhé části setkání proběhla diskuse, při které generál Šándor odpověděl na každý dotaz. A přidal svůj názor, který nevnucoval. A dokázal přiznat i neznalost. Na otázku, co si myslí o Istambulské úmluvě (jedná se o mezinárodní smlouvu iniciovanou Radou Evropy, která zavazuje podepsané státy k postupu vůči násilí na ženách pomocí prevence, jejich ochrany, stíhání zločinů a monitorování této kriminality) přiznal, že jí nezná. „Je to frajer“, složila mu poklonu při přiznání neznalosti jedna z posluchaček.

V Čáslavi se během roku koná mnoho besed a přednášek. Přednášející bývají vzdělaní, inteligentní, vtipní, mají nadhled, empatii, dokáží zaujmout. Je možné, aby všechny tyto vlastnosti měl jeden člověk? Je. Jmenuje se Andor Šándor.

Vladimír Havlíček