Mezinárodní den archeologie je oslavou archeologie a nadšení z objevování. Probíhá každoročně třetí sobotu v říjnu po celém světě. Nabízí archeologický program a aktivity návštěvníkům každého věku, ale především dětem. Poprvé byl slaven v USA v roce 2011, rychle však pronikl do zahraničí a v roce 2014 se poprvé konal i v České republice.

Pro děti bylo připraveno několik stanovišť, kde plnily úkoly spojené s archeologií. Cílem bylo přiblížit život pravěkých a středověkých obyvatel Čáslavska. Na prvním stanovišti děti detektorem kovů hledaly depot mincí, či jiných kovových pokladů, které následně rýčem vykopaly. Na dalším stanovišti se děti alespoň na chvilku staly staviteli katedrál a jako středověké puzzle si sestavili náhrobek Jistislava z Chlumu. Také se proměnily v pravěké lovce a prakem, lukem či kuší si ulovily něco k snědku.

Další stanoviště je proměnilo ve zručné šperkaře či šperkařky, vyrobily si například šamanský náhrdelník. Velký zájem byl o stanoviště nazvané „malý archeolog“. A není divu, vždyť ho vedl skutečný archeolog Filip Velímský, který dětem ukázal a popsal kostru pravěkého bojovníka. Na posledním stanovišti si děti vlastnoručně vyválely a upekly placku, kterou dochutily medem, marmeládou, džemem nebo ořechy.

Po splnění úkolů na jednotlivých stanovištích děti dostaly sladkou odměnu. A také upomínkové předměty, které u dětí prohlubují vztah k archeologii. Skutečnou sběratelskou vzácností bylo pexeso a magnetka, vytvořené speciálně pro tuto akci. „Chtěli bychom každý rok vytvořit magnetku, která by byla vzpomínkou na Den archeologie v Čáslavi, byla originální a s konkrétním rokem,“ prozradil nám autor magnetek a pexesa Filip Velímský.

Archeologickou akci, především pro děti, uspořádalo město Čáslav, Archeologický ústav Praha, Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“, Městské muzeum a knihovna Čáslav, Detektor centrála a Rodinné centrum Kopretina. Všem organizátorům, kteří se na úspěšném průběhu akce podíleli, patří poděkování.

Vladimír Havlíček

PhDr. Jiří Roháček, CSc. z Ústavu dějin umění AV ČR, v.v.i. je vědecký pracovník a vysokoškolský učitel a také archivář se zaměřením na středověkou a novověkou epigrafiku. Během přednášky představil čáslavské, kutnohorské a kolínské dochované historické nápisy od středověku do 18. století. Jsou totiž historickým pramenem pro poznání kulturněhistorického vývoje tří bezprostředně sousedících měst, v mnohém podobných, ale v mnohém velice odlišných.

Epigrafiku, tedy vědu o nápisech, zkoumá doktor Roháček z hlediska historického, uměleckohistorického, heraldického, genealogického a dalšího bádání. Přednášku oživil bohatou obrazovou dokumentací. Má z čeho čerpat, je totiž autorem řady odborných publikací, doplněných bohatou fotodokumentací.

Samozřejmostí v průběhu přednášky byly roušky, dezinfekce a odstupy. A přestože se mnozí zájemci nezúčastnili přednášky z důvodu nebezpečí nákazy covidem, sešla se dvacítka posluchačů. A rozhodně nelitovali. Přednáška překonala dosavadní rekordy, s diskuzí trvala přes dvě hodiny! Nekonečná diskuze a dlouhý potlesk byl největší odměnou pro etablovaného odborníka na epigrafiku – docenta Jiřího Roháčka!

Vladimír Havlíček

Zdeněk Petráň je numismatik a dlouholetý pracovník Českého muzea stříbra v Kutné Hoře. V přednášce se věnoval letošním výročím dvou významných zákoníků, které ovlivnily evropské středověké mincovnictví, a to Hornímu zákoníku Václava II. a Schlikovskému Hornímu řádu.

MUDr. Zdeněk Petráň není člověk jedné profese. Vystudoval lékařskou fakultu na Univerzitě Karlově v Hradci Králové, je odborníkem na endoskopické metody. V Českém muzeu stříbra v Kutné Hoře se věnuje především otázkám počátků ražby nejstarších českých mincí a problematice starověkého římského mincovnictví. Na tato témata publikoval více než stovku odborných statí.

Napsal řadu publikací, připomeňme například oblíbenou „Ilustrovanou encyklopedii české, moravské a slezské numismatiky“. Ta v encyklopedických heslech pojednává o všech známých ražbách včetně zahraničních, které u nás obíhaly, vysvětluje celou numismatickou terminologii, popisuje jednotlivé mincovny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

A jak to bylo vlastně s tím názvem dolaru? Má skutečně české kořeny. Název totiž vznikl z německého jména českých stříbrných tolarů, ražených v Jáchymově. Mince byly nazývány německy joachimsthaler, zkráceně thaler nebo taler. Jméno vzniklo podle městečka Joachimsthal, tedy Jáchymův Důl, dnes Jáchymov. Lidé si časem začali název stříbrných mincí z Jáchymova zkracovat pouze na tolar. Po rozšíření platidla po celé Evropě vznikl dalším komolením název dolar. Ten z Evropy do Ameriky přivezli v 16. století Španělé.

Přednáška Zdeňka Petráně propojila témata dolování stříbra, mincovnictví a historie. Podrobně popsal dolování stříbra především v Kutné Hoře a Jáchymově. Závěr přednášky zaujal nejvíce. Vidět originální středověké mince, to se jen tak nevidí. Na přednáškách doktora Petráně je to však samozřejmostí. Však také po velkém potlesku přišlo pozvání od čáslavských „včel“ na další přednášku!

Vladimír Havlíček

Přednášky na téma „výsledky archeologického výzkumu kostela sv. Bartoloměje v Kolíně“, vedeného Archeologickým ústavem Akademie věd ČR v loňském roce, se ujal odborník navýsost znalý. Tím byl starosta spolku, archeolog Filip Velímský. Mgr. Filip Velímský, Ph.D. pracuje v Oddělení archeologie pravěku v Kutné Hoře, které spadá pod Archeologický ústav Akademie věd ČR. Takže čáslavští posluchači měli informace o loňském výzkumu kolínského chrámu takříkajíc „z první ruky“.

Raně gotický chrám sv. Bartoloměje v Kolíně byl postaven v druhé polovině třináctého století na místě staršího kostela. Zakladatelem byl král Přemysl Otakar II. Z této doby se dochovalo trojlodí a dvojice osmibokých věží na západní straně. V roce 1349 kostel vyhořel. Za jedenáct let po požáru povolal král Karel IV. svého dvorního architekta Petra Parléře, aby vystavěl nový katedrální chór na místě původního presbytáře. Roku 1504 byla přistavěna samostatně stojící hranolová zvonice, na kterou byly přeneseny zvony z poškozené severní věže. V druhé polovině 19. století proběhla radikální přestavba chrámu. V roce 1945 byl kostel poškozen výbuchem bomby při náletu.

Přednáška zaujala pětadvacet posluchačů a posluchaček nejen díky zajímavému zpracování a podání Filipa Velímského, ale také podobnostmi s čáslavskými památkami.

Bylo to také příjemné setkání po vynucené „koronavirové pauze“. Samozřejmostí v průběhu přednášky byly roušky, dezinfekce a odstupy. A naděje, že na podzim si členové spolku kostel sv. Bartoloměje v Kolíně prohlédnou osobně!

Vladimír Havlíček

Asi všichni si ze školních lavic pamatujeme bájné město Tróju, které objevil německý obchodník a amatérský archeolog Heinrich Schliemann. Na zaniklé město přišel způsobem, při kterém se dodnes tají dech. Jako zdroj mu posloužilo Homérovo dílo Iliada. Nikdo nevěřil, že toto dílo není dílem fantazie. Na rozdíl od Schliemanna, kterého všichni považovali za snílka či dokonce blázna.

On byl ale přesvědčen, že Iliada není pouhým mýtem, ale popsaná historická událost. Došel totiž k závěru, že vyvěrající prameny na úpatí pahorku Hissarlik v dnešním Turecku jsou shodné s těmi, které popisuje Homér. Intuice, badatelské nadání a perfektní znalost téměř každého slova Iliady Schliemanna dovedly k objevení bájné Tróji. Dokázal totiž sestavit chronologii bitvy o Tróju a podle toho logicky určit vzdálenosti jednotlivých míst.

Peter Pavúk v Čáslavi představil nejnovější výzkumy vedené pracovníky Ústavu pro klasickou archeologii Univerzity Karlovy v dnešním západním Turecku. V přednášce se zmínil o svých osobních zkušenostech nejen na nových vykopávkách v Tróji, ale také v městech Pergamon a Sardy z doby bronzové. Přiblížil také objevení doposud neznámého města Kaymakci.

Doc. PhDr. Peter Pavúk, Ph.D. vystudoval pravěkou, středověkou a klasickou archeologii na Univerzitě Karlově v Praze. Zabývá se hlavně egejskou a anatolskou dobou bronzovou, je specialistou na keramické nálezy, chronologii a mezikulturní vztahy. Kromě výzkumu v Tróji se zúčastnil archeologických výzkumů na ostrově Samothráké, v Pergamu, na lokalitě Kaymakci a v Sardách. Podílí se na řešení řady grantů, vystupuje na konferencích a publikuje v odborných časopisech.

Populární téma a nejlepší odborník na danou tématiku. To byl vynikající koktejl, který čáslavští posluchači ocenili dlouhým potleskem!

Vladimír Havlíček

Doc. PhDr. Zdeněk Vojtíšek, Th.D. je religionista zabývající se současnými podobami náboženství a novými náboženskými hnutími a také psychoterapeut. Je vedoucím katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a šéfredaktorem populárně odborného časopisu Dingir.

„Říká se, že jsme národ převážně ateistický. Přitom je u nás velké množství náboženských skupin, takže to vypadá jako protimluv. Ve skutečnosti česká společnost není více ateistická, než ostatní v Evropě,“ uvedl docent Vojtíšek. „Češi totiž rádi projevují odpor k církvím jako k institucím a myslí si, že církve jsou dogmatické, represivní a dokonce chtivé majetku. Zmenšování významu církví jako institucí ale neznamená, že duchovního života ubývá. Má jen jiné formy a je méně viditelný,“ zhodnotil současnou situaci doktor Vojtíšek.

Podle názoru přednášejícího lze v současném náboženském životě vysledovat dva trendy, které lze označit jako „zbožnost objektivní pravdy“ a „zbožnost subjektivní zkušenosti“. První termín reprezentuje předmoderní a moderní hodnoty. Je to, zjednodušeně řečeno, zbožnost klasická, konzervativní, tak jak ji známe po staletí. Druhý termín reprezentuje postmodernitu a její hodnoty. Nečerpá z monoteistických tradic, ale z tradic esoterických.

„Tyto dva typy náboženského života, tedy zbožnosti, neexistují v krystalické podobě, navzájem se prolínají. Odděleně je prezentuji pouze z didaktických důvodů,“ reagoval Zdeněk Vojtíšek na připomínky posluchačky, které se nelíbila ostrá hranice mezi těmito typy zbožností.

A právě pochopení těchto dvou principů dává odpověď na otázku, jestli jsou Češi, Moravané a Slezané ateistější, než ostatní národy. Nejsou. Jen nesmíme usuzovat podle první tradiční skupiny, která je logicky více viditelná. Druhou skupinu není tolik vidět, je však početnější a neustále se zvětšuje. Hlavním důvodem je hledání kořenů a východisek v přelomové postmaterialistické společnosti.

Vladimír Havlíček

Mgr. David Tuma, Ph.D. je památkář a archeolog z Národního památkového ústavu, publikuje a pořádá výstavy o industriálních areálech, technických památkách a loveckých zařízeních. V Čáslavi představil knihu, kterou nazval „Zlatý věk obor“.

Přednášející popsal historii loveckých obor od starověku na Předním a Dálném východě, ve Středomoří, až po středověkou a novověkou Evropu. Ale především se zaměřil na vývoj loveckých a chovných obor v českých zemích od středověku až do konce druhé světové války.

Obory a obornictví mají v našich zemích dlouhou a bohatou tradici. První zmínky o zřizování obor na našem území pocházejí již z druhé poloviny 13. století. Rozmach zaznamenalo obornictví od století patnáctého. Za zlatý věk obor považujeme 17. a 18. století, kdy se v našich zemích obory stávaly významnými krajinotvornými prvky. V tomto období byly ve velkém zakládány na celém území Čech, Moravy a Slezska.

Doktor Tuma představil nejvýznamnější lovecká zařízení na našem území, kterými jsou obora Hvězda, Hukvaldy, Opočno, Klokočka, Jemčina, Horšov, Roštýnská obora, Lánská obora, Jindřichovická obora, Stará obora u Hluboké nad Vltavou, obora v Holešově nebo v Lednicko-valtickém areálu. Největší ohlas samozřejmě vzbudily obory v Žehušicích, ve Žlebech a také areál zámku Kačina. Dále popsal způsoby lovu zvěře, typické stavby pro obory a kompoziční principy.

Obory jsou příkladem přetváření krajiny člověkem při dlouholetém procesu jejího osidlování a kultivace. To, co dnes vnímáme jako přírodu, je totiž kulturní krajina nesoucí stopy více než tisíciletého vývoje. A právě z terénních výzkumů mapujících tuto přetvořenou krajinu a dlouhodobého studia historických pramenů vychází poctivá práce doktora Davida Tumy. Čáslavské publikum ji ocenilo „nekonečným“ potleskem.

Vladimír Havlíček

Sváteční slovo pronesl kaplan římskokatolické farnosti v Kutné Hoře Dmytro Romanovský. Připomněl význam adventu a nabádal ke ztišení a zklidnění v předvánočním čase. „Čas adventu může být časem reflexe toho, odkud a kam směřujeme,“ řekl mimo jiné Dmytro Romanovský.

Pavel Štorek a Petr Václ zahráli na trubku a piano a zazpívali tradiční vánoční koledy. A vzali to opravdu napříč Evropou a skončili až v Americe. Zahráli totiž vánoční písně ze Španělska, Holandska, USA, ale největší úspěch měly samozřejmě koledy moravské a české.

Poděkování patří Římskokatolické farnosti v Kutné Hoře, která každoročně umožňuje zapůjčením kostelíku zdárný průběh koncertu. Na oplátku je kostelík sv. Bonifáce z drobných darů návštěvníků koncertu opravován. Dárci tak v minulých letech přispěli například na opravu střechy a stropu, který hrozil spadnutím. Také výtěžek z letošního koncertu bude věnován na jeho opravu.

Všem, kteří se zasloužili o zorganizování této tradiční akce, patří poděkování. Přítomné zasáhl v komorním prostředí kostelíku nejen hudební, ale také duchovní prožitek, umocněný hudbou Pavla Štorka a Petra Václa. „Slyšeli jsme vánoční koledy z celého světa. Je vidět, že jejich zpěv lidi spojuje. A o to jde. Dnes se spíše hledají věci, které nás rozdělují, hledejme ale raději věci, které nás spojují,“ řekla při závěrečném poděkování jednatelka spolku Drahomíra Nováková.

Vladimír Havlíček

„K čáslavskému divadlu mám hluboký vztah, v podstatě jsem v jeho prostorách vyrostla. A určitě to mělo vliv na výběr školy a mého povolání,“ přiznala Lada Bartošová. A to je důvod, proč se jednalo o jednu z nejzajímavějších letošních přednášek pro členy spolku a veřejnost. Kombinace vztahu, přímo láskyplného, k čáslavskému divadlu a studia divadelnictví je ten nejlepší koktejl, který si mohli posluchači přát.

Mgr. Lada Bartošová vystudovala divadelní vědu na FF Masarykovy univerzity v Brně a pokračovala doktorským studiem na Katedře divadelní vědy FF Karlovy univerzity. Zabývá se starším českým divadlem, zejména scénografií, divadlem na českém venkově a ochotnickým divadlem.

Přednášející seznámila čáslavské posluchače s historií divadelnictví v Čáslavi. Není příliš známé, že v Čáslavi se hrálo divadlo na různých místech ještě před založením Dusíkova divadla. O těchto skutečnostech, o historii Dusíkova divadla a především o životě ochotníků povyprávěla během zajímavé přednášky. A na závěr prozradila překvapení. Při příležitosti 150. výročí založení čáslavského Dusíkova divadla připravuje knihu, která bude mapovat historii divadelního života v Čáslavi.

Díky divadelnictví Lada Bartošová získala další koníček. Když psala dizertaci, hledala k ní podklady v kutnohorském archivu, který se nachází v budově bývalé továrny Lidka. A tam zjistila, že stojí v místech, kde se vyráběla čokoláda Lidka, která se vyvážela do celého světa. A jelikož se tato věčně usměvavá dáma ničeho nezalekne, založila a s manželem úspěšně provozuje Muzeum kutnohorské čokolády a čokoládovnu.

Přednáška čáslavské publikum zaujala, puget s dlouhým potleskem byly zasloužené. Druhou kytici dostala od starosty Včely Čáslavské, Filipa Velímského, k životnímu jubileu členka spolku Jana Vaněčková.

Vladimír Havlíček

Pro ně bylo připraveno několik stanovišť, kde plnily úkoly spojené s archeologií. Cílem bylo přiblížit život pravěkých a středověkých obyvatel Čáslavska. Na prvním stanovišti děti detektorem kovů hledaly depot mincí, či jiných kovových pokladů, které následně rýčem vykopaly. Na dalším stanovišti se děti alespoň na chvilku staly staviteli katedrál a jako středověké puzzle si sestavili náhrobek Jistislava z Chlumu. Také si mohly jako pravěcí lovci  prakem, lukem či kuší „ulovit“ něco k snědku.

Další stanoviště je proměnilo ve zručné šperkaře či šperkařky, vyrobily si například šamanský náhrdelník. Velký zájem byl o stanoviště nazvané „malý archeolog“. A není divu, vždyť skutečný archeolog Filip Velímský učil děti poznávat a datovat nejrůznější archeologické vykopávky. Na posledním stanovišti si děti vlastnoručně uválely a upekly placku, kterou dochutily medem, marmeládou nebo ořechy. Nutno přiznat, že mnozí tatínkové neodolali a za fandění dětí a maminek si také hrdě uváleli a upekli svoií placku. S tím ale bylo počítáno, „šéfka“ tohoto stanoviště Drahomíra Nováková z čáslavského muzea nám prozradila: „Těsto jsem zadělávala ze tří kil mouky!“

Mezinárodní den archeologie je oslavou archeologie a nadšení z objevování. Probíhá každoročně třetí sobotu v říjnu po celém světě. Nabízí archeologický program a aktivity návštěvníkům každého věku, ale především dětem. Poprvé byl slaven v USA v roce 2011, rychle však pronikl do zahraničí a v roce 2014 se poprvé konal i v České republice.

Archeologickou akci, především pro děti, uspořádalo město Čáslav, Archeologický ústav Praha, Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“, Městské muzeum a knihovna Čáslav, Detektor centrála a Rodinné centrum Kopretina. Všem organizátorům, kteří se na úspěšném průběhu akce podíleli, patří poděkování. Edukativní, tedy výchovnou, a současně zábavnou formou u dětí přispěli k vytvoření kladného vztahu k historii.

Vladimír Havlíček