Archiv autora: redaktorka

Pozvánka na zářijovou přednášku Hrad Chlum, aneb výzkum málo známého sídla velmi známého rodu

Příští týden v úterý 25. září od 17 hodin vystoupí na Nové scéně Dusíkova divadla předseda našeho spolku dr. Filip Velímský a seznámí nás výsledky svého bádání o nedalekém hradu Chlum u Zbýšova, kdysi sídle rodu, který ve 13. století ovládl Čáslavsko a jehož příslušníci Bleh a Jistislav byli pohřbeni v kostele svatého Michala, jež je dnes součástí kostela sv. Petra a Pavla. Jejich lebky jsou dodnes uchovávány v čáslavském městském muzeu a budou při této příležitosti v sále vystaveny.  

OLYMPUS DIGITAL CAMERA  

Program na druhé pololetí letošního roku

Prázdniny se chýlí ke konci a s nimi i pauza v činnosti našeho spolku.

Zde je přehled akcí plánovaných na období září – prosinec.

V září se sejdeme tradičně v úterý 25. na přednášce starosty našeho spolku dr. Filipa Velímského nazvané Hrad Chlum, aneb výzkum málo známého sídla velmi známého rodu. Pozornost našeho spolku se v letošním roce zaměřila na tuto památku, jejíž historii bychom chtěli připomenout instalací podobného panelu, jaký jsme připravili v Lochách, a tiskem propagační skládačky. Přesný termín akce bude oznámen na přednášce.

V říjnu budou následovat hned tři akce. Nejprve 9. 10. proběhne přednáška Mgr. Dity Hradecké k 200. výročí narození žackého rodáka, klavírního virtuóza, Alexandra Dreyschocka, která bude doplněna ukázkami z jeho díla. 16. října přijede do Čáslavi profesor Václav Matoušek a vystoupí na téma Archeologický výzkum bojišť třicetileté války. A konečne v sobotu 20. října se koná na čáslavském Hrádku již tradiční připomínka Mezinárodního dne archeologie nazvaná Archeologické hrátky na Hrádku.

Na 20. listopad připravujeme vystoupení dr. Jana Kiliána o Martinu Maxmiliánu z Golče .

Všechny přednášky se konají na Nové scéně Dusíkova divadla od 17 hodin.

A konečně 8. prosince v 15 hodin se sejdeme již tradičnš na adventnímn koncertu v kostelíku svatého Bonifáce v Lochách.

Uctění památky pozoruhodného zbyslavského rodáka Františka Lorence – pedagoga, překladatele, básníka, novináře, lékaře, léčitele, filozofa, filantropa a především geniálního polyglota

 

V loňském roce vyšla v nakladatelství Kava – Pech knížka Vlastimila Novobilského František Vladimír Lorenc. Svědectví o životě a díle neobyčejného člověka.  Tento zbyslavský rodák uprchl jako jedenadvacetiletý mladík z politických důvodů a za dramatických okolností z Rakouska-Uherska do Brazílie, kde strávil zbytek života a stal se třetí nejznámější osobností českého původu v této zemi. Knížka Vlastimila Novobilského přináší vedle úvodního historicko-geografického exkurzu do Brazílie především Lorencovu autobiografii  nazvanou „Z mých vzpomínek“, která líčí Lorencův život od narození do roku 1934 a je výjimečným dokumentem o českých emigrantech v této zemi. Následující etapu Lorencova života se autor pokusil  rekonstruovat na základě nemnohých údajů brazilské provenience a korespondence s příbuznými v Čechách (poslední dopis je z roku 1946). Dále následuje několik samostatných kapitol věnovaných například Lorencovu osobnímu životu, filozofickým názorům nebo literární činnosti – napsal více než 80 děl, mimo jiné i první učebnici esperanta u nás.

Knihu doplňují unikátní fotografie získané autorem především ze zahraničí.

Již v dětství se projevil Lorencův neobyčejný zájem o cizí jazyky. Učil se je snadno a rychle. Během studií na čáslavské měšťanské škole (kam mimochodem docházel denně pěšky ze Zbyslavi) ovládl nejdříve němčinu, poté francouzštinu, jen tak mimochodem  se sám naučil“ trochu hebrejsky“, rusky, anglicky, s přítelem Karlem Petrem latinsky, aby mohl přestoupit na gymnázium, kde se poprvé seznámil s mezinárodním jazykem zvaným volapük, od něhož se postupně jeho zájem přesunul k esperantu. Když se později v brazilském Porto Alegre ucházel o místo státního úředníka, dostal za úkol napsat svou žádost ve všech jazycích, které ovládá písmem, předložil ji portugalsky, španělsky, latinsky, francouzsky, italsky, řecky, anglicky, německy, česky, polsky, rusky a čínsky. Na konci svého života údajně ovládl více jak stovku jazyků.

Dalším textem je druhá Lorencova autobiografie, která byla vydána  v esperantu  v Brazílii v roce 1994, tedy 37 let po Lorencově smrti v Porto Alegre.

V roce 2012 byl ve městě Dom Feliciano, kde strávil většinu života, Lorencovi slavnostně odhalen památník a jeho ostatky sem byly z Porto Alegre převezeny. V Porto Alegro existuje Institut FVL zabývající se studiem a publikací Lorencových prací. Jeho jméno nesou i knižní vydavatelství, ulice ve městě Americana, esperantský klub v městě Santos a zednářská lóže v Porto Alegre.

Je dobře, že k jeho odkazu se přihlásila i jeho rodný kraj a 8. července 2018 bude knihovna  Vrdy (Dolní Bučice, Tylova 25) slavnostně pojmenována Knihovna Františka Vladimíra Lorence. Akce začíná ve 14 hodin a proběhne za přítomnosti generální konzulky Brazilské federativní republiky. Svou účast přislíbil i jeden z Lorencových vnuků (se svojí ženou Idou měl FVL celkem 13 dětí).

Všichni jsou srdečně zváni.

 Lorencplakát