Čáslav – „Čáslavští Dusíkové, aneb aktualizované dějiny významné čáslavské rodiny“ byl název přednášky Petry Bělohlávkové na Nové scéně Dusíkova divadla. Akce proběhla pod taktovkou Muzejního a vlastivědného spolku „Včely Čáslavské“.

Slavná rodina Dusíků je dnes pozapomenuta a právě to se snaží dlouhodobě napravit PhDr. Petra Bělohlávková, Ph.D. z katedry hudební výchovy Pedagogické fakulty University Karlovy. Přednáška byla doplněna hudebními ukázkami, které paní doktorka bravurně zahrála na piano. Mnozí posluchači dokonce poprvé slyšeli čáslavskou hymnu. Doslova „pohlazením po duši“ byly Dusíkovy skladby v podání malých nadaných žáčků Marka Vocla a sourozenců Miroslava a Františka Malinových.

Posluchače zaujaly dokumenty, které zapůjčili PhDr. Jana Vaněčková ze Státního okresního archivu Kutná Hora a Dusíkův ústav při Městském muzeu Čáslav. Byly to nejrůznější dokumenty ze života Jana Ladislava Dusíka, ale také poklady nevyčíslitelné hodnoty, jako Dusíkovo vysvědčení či Čáslavský rorátník z roku 1614. Rorátník je sbírka rorátů, tedy písní zpívaných při mariánských mších v adventním období. Tato obrovská kniha ležela na kůru kostela a popěvky z ní zpívalo až deset lidí najednou. Neméně cenná je varhanická rorátní kniha z roku 1811 napsaná J. L. Dusíkem. Však se také Petra Bělohlávková přiznala: „Když sáhnu na tyto dokumenty, přepadne mě zvláštní a nádherný pocit. Uvědomím si, že před dvěma sty roky je měl v ruce hudební génius Jan Ladislav Dusík.“

Doktorka Bělohlávková seznámila posluchače v téměř zaplněném sále s historií rodiny Dusíků a především s novými poznatky, které získala při svém bádání. Nejvíce času věnovala čáslavskému rodákovi Janu Ladislavu Dusíkovi, který patřil k nejvýznamnějším českým skladatelům a klavíristům působícím na přelomu osmnáctého a devatenáctého století. Však má také na svém rodném domě číslo popisné 171 na Žižkově náměstí umístěnou pamětní desku. A jmenuje se po něm čáslavské Dusíkovo divadlo a Základní umělecká škola Jana Ladislava Dusíka.

Dále přednášela o blízkých příbuzných J. L. Dusíka. Otcem byl skladatel, učitel hudby a varhaník Jan Josef Dusík, matkou Veronika Dusíková, rozená Štěbetová, výborná harfenistka a zpěvačka. Ze sourozenců vynikli jako hudebníci František Josef Dusík, kapelník a skladatel působící v zahraničí a Kateřina Veronika Dusíková, všestranná hudebnice.

Téma Dusíkové je nevyčerpatelné a je stále co objevovat. Však také doktorka Bělohlávková musela slíbit, že bude čáslavské publikum seznamovat s novými objevy v této oblasti. A radostnou zprávu sdělila na závěr. Během několika měsíců bude vydána kolektivní monografie, kde budou shrnuty veškeré novinky dosavadního bádání o rodině Dusíků.

Vladimír Havlíček

Lochy/Čáslav – Žáci čáslavské Základní umělecké školy Jana Ladislava Dusíka, pod vedením svých učitelek, zahráli v kostelíku sv. Bonifáce v Lochách. Tradiční adventní koncert uspořádal pro členy spolku a širokou veřejnost Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“.

Akci zahájil starosta spolku doktor Filip Velímský. Přivítal posluchače a poděkoval zástupcům Římskokatolické farnosti v Kutné Hoře, kteří každoročně umožňují zapůjčením kostelíku zdárný průběh koncertu. Na „revanš“ je kostelík sv. Bonifáce z drobných darů koncertu opravován. Dárci tak v minulých letech přispěli například na opravu střechy a stropu, který hrozil spadnutím. Také výtěžek z letošního koncertu bude věnován na jeho opravu. Filip Velímský také předal pozdrav čestného předsedy spolku profesora Petra Charváta a popřál mu brzké uzdravení.

Sváteční slovo pronesl Alexandr Štěpánovský, vedoucí sboru Křesťanské společenství Kutná Hora. Vyzval k zamyšlení, sklidnění a pomoci potřebným. Popřál pokoru, klid v duši a klidný advent.

Doslova „pohlazením po duši“ byl koncert dětí ze Základní umělecké školy Jana Ladislava Dusíka v Čáslavi. A kdo byli ti „malí – velcí“ muzikanti, při jejichž hraní v kostele sv. Bonifáce nikdo „ani nedýchal“? Na trubku zahráli Vratislav Bohuněk, Veronika Hájková, Lenka Heřmánková a Jakub Petřík. Na klavír Natálie Veselá a David Horálek. Na housle Adéla Závůrková a na altovou flétnu Šárka Juklová. Děti zahrály pod vedením pedagogů Kateřiny Táborské, Ivy Jeriové a Andrey Šubínové.

Všem, kteří se zasloužili o zorganizování a úspěšný průběh adventního koncertu v kostelíku sv. Bonifáce v Lochách patří poděkování. Odměnou jim byla pohoda a pocit pospolitosti, jaký vládne při setkání lidí s dobrým srdcem.

Vladimír Havlíček

Čáslav – „Martin Maxmilián z Golče“ byl název přednášky docenta Jana Kiliána zorganizované Muzejním a vlastivědným spolkem „Včela Čáslavská“. Není divu, že v budově Nové scény čáslavského Dusíkova divadla byl rekordní počet obyvatel Golčova Jeníkova, vždyť se přednášelo o nejvýznamnějším občanovi v historii jejich obce, po kterém město dokonce nese název!

Členové a příznivci spolku si vyslechli přednášku docenta PhDr. Jana Kiliána, Ph.D., která se uskutečnila ve spolupráci s Městským muzeem a knihovnou Čáslav. Přednášející působí jako pedagog na Západočeské univerzitě v Plzni a na Univerzitě v Hradci Králové. Je autorem řady odborných publikací, zejména z období třicetileté války. Jako jediný historik zpracoval podrobně osudy generála Martina Maxmilián z Golče, přestože u nás téměř chyběly historické prameny. Čerpal tedy informace v zahraničních archívech v dnešním Rakousku, Německu, Polsku a v dalších evropských zemích.

Martin Maxmilián z Golče byl příslušníkem rozvětveného pomořanského šlechtického rodu. Doslova od píky se v císařské armádě vypracoval přes nižší důstojnické funkce až ke generálským hodnostem, nechyběl v celé řadě velkých bitev třicetileté války. Dobyl řadu významných měst a pevností, některé zachránil vybudováním kvalitních hradeb. Do historie se zapsal soubojem, při kterém zastřelil jediného syna polního maršálka Pappenheima, který ho k souboji vyzval, ale především tím, že přivedl pomoc Švédy obležené Praze.

Zasloužil se o výstavbu velkého množství památek v městečku na Vysočině, které po něm dostalo své jméno. Mluvíme samozřejmě o Golčovu Jeníkovu. Nejznámější stavbou je areál lorety při empírovém kostelu sv. Františka Serafínského. Martin Maxmilián z Golče a jeho choť Marie Magdalena Juliána z Obsinnigu zde v malé kryptě za oltářem loretánského domku sní společně svůj věčný sen. Jsou pohřbeni pod mramorovým náhrobníkem, nad nímž je zavěšena dělová koule, což je originální odkaz na funkci generála polního zbrojmistra.

Docent Jan Kilián je autorem řady titulů. Ale největší popularitu získal v Golčově Jeníkově a to nejen při exhumaci Martina Maxmiliána a jeho manželky Marie Magdaleny Juliány. Však také po přednášce přijal řadu pozvání na nejrůznější akce od „svých jeníkovských“!

Vladimír Havlíček