U příležitosti oslav 750 výročí založení města a zároveň 590 let, které v tomto roce uplynou od smrti Jana Žižky z Trocnova, byla vystavena jeho originální lebka. Tuto výjimečnou událost si nenechaly ujít nejen stovky Čáslavaček a Čáslaváků, ale i přespolních. Lebka je umístěna v kovové schránce ve výklenku Žižkovy síně a přišroubována těžkou mramorovou deskou. Naposledy byla vyndána a vystavena v roce 1994, tedy před dvaceti lety. Příští vyjmutí bude opět za dalších dvacet roků, je však možné, že výjimečně k této akci dojde za deset roků, při šestistém výročí úmrtí. O zorganizování celé akce se postaral hlavně pan Tomáš Hnátek z čáslavského Městského muzea, zároveň si zahrál postavu husitského hejtmana a celý den s obrovským nasazením prováděl sofistikovaný historický výklad. Ve čtyři hodiny odpoledne byla kalva za přítomnosti dokumentaristů z TV Čáslav uložena na další desetiletí do výklenku ve zdi.

Jan Žižka z Trocnova a Kalicha se narodil kolem roku 1360 v jihočeském Trocnově a zemřel 11. října 1424 u Přibyslavi. Tento významný husitský vojevůdce je pokládán za tvůrce vojenské defenzívní taktiky opírající se o vozovou hradbu. Je považován za autora Vojenského řádu, dokumentu celoevropského vojenského významu.

V roce 1420  Jan Žižka ovládl město Čáslav. O rok později, ve dnech 3.-7. června, se v kostele sv. Petra a Pavla konal zemský, tzv. Čáslavský sněm. Na něm byl přijat husitský program a ustavena dvacetičlenná zemská vláda, v níž poprvé zasedli také zástupci měst. Členem této vlády byl zvolen i husitský hejtman Jan Žižka.

Důležitým objevem nejen pro Čáslav byl nález tzv. čáslavské kalvy při archeologickém průzkumu prováděném v roce 1910 v kostele sv. Petra a Pavla. V chrámu byl nalezen 115 cm vysoký a 84 cm hluboký a široký výklenek, který byl podle architekta Kamila Hilberta vestavěný do zdi kostela při stavbě věže kolem roku 1450. Na dně výklenku byly nalezeny dvě zkřížené stehenní kosti, poškozená kalva a kus kameninové mísy. Kolem zkřížených kostí byly uloženy další zbytky kostí lebky a ostatní kostry, dvě dřevěné destičky a chuchvalec ztrouchnivělého tkaniva. Nález obsahoval kosterní pozůstatky dvou mužů a jedné ženy. Po důsledných vědeckých analýzách bylo určeno, že se jedná o jeden z kosterních ostatků husitského vojevůdce. Při rekonstrukčních pracech byl přítomen profesor Jindřich Matiegka, jenž nalezené kosti prohlásil za ostatky Jana Žižky. Svůj závěr učinil na základě morfologických vlastností kostí, zejména jednookosti objevené mozkovny. V roce 1962 vyšetřil tzv. čáslavskou kalvu profesor Otakar Hněvkovský a v roce 1966 byla prozkoumána odborníky z Archeologického ústavu ČSAV v Praze v čele s antropologem Emanuelem Vlčkem. Učiněné závěry potvrdily, že jde o kosterní pozůstatek jedince mužského pohlaví, jehož stáří se pohybovalo v rozmezí 50 ± 10 let. Dále bylo zjištěno poranění, které odpovídalo poranění utrpěnému u hradu Rábí. V 80. letech minulého století byl z iniciativy historika Miroslava Ivanova čáslavský nález znova prozkoumán odbornými pracovníky. Výsledky přinesla tehdy ojedinělá paleoserologická metoda prováděná v Budapešti Dr. Imre Lengyelem, díky níž bylo prokázáno, že nalezená část pravého žebra, levá stehenní kost a kalva patřili muži, jehož věk odpovídal datu Žižkova narození, kolem roku 1360 a datu úmrtí v roce 1424.

Vazby husitského hejtman na Čáslav připomíná pomník Jana Žižky od Josefa Václava Myslbeka z roku 1881, název náměstí Jana Žižky z Trocnova, Žižkova síň, Žižkova brána a před několika lety namalovaný obraz Čáslavského sněmu na fasádě domu v místě nazývaném „Haufova ulička“.

Je málo osobností v naší historii, které vyvolávají tak protichůdné reakce jako Jan Žižka. Někteří ho obdivují jako vojevůdce a vlastence, jiní v něm vidí lapku, žoldáka a nelítostného vraha. Propaganda v době reálného socialismu ze zjevných ideologických důvodů učinila z Jana Žižky vůdce lidové armády a symbol odporu proti feudalismu, katolické církvi, přítele lidu a třídního bojovníka, čímž jeho obraz ještě více pokřivila. Pravděpodobně se historici nikdy neshodnou na významu této osobnosti. Každopádně Jan Žižka ovlivnil dějiny českých zemí a v Čáslavi zanechal výraznou stopu, o čemž svědčí obrovský zájem o prohlídku kalvy husitského hejtmana Jana Žižky z Trocnova a Kalicha.

Vladimír Havlíček

Vernisáž výstavy s názvem „Všechny tváře Čáslavi“, se konala  ve Výstavní síni na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Na výstavě budou vystaveny nejzajímavější exponáty ze sbírek čáslavského muzea, ale i exponáty zapůjčené. Největším „tahákem“ vernisáže je vystavení originálu tzv. „langobardského prstenu z Hrádku“, někdy také nazývaného „Čáslavský langobardský prsten“. Tento unikátní artefakt, jediný na území českých zemí, pochází z archeologických nálezů nestora českého muzejnictví, čáslavského rodáka Klimenta Čermáka. Byl objeven na Hrádku v dnešních Vodrantech. Přestože pochází ze 6 – 7 století, byl objeven ve vrstvách ze století osmého. Podle odborníka na tuto tématiku, profesora Petra Charváta, pravděpodobně nikdy nezjistíme skutečnou dataci stáří prstenu. Jisté je pouze to, že prsten pochází z Itálie nebo Porýní. Erudovaný výklad poskytla v krátkém videu  PhDr. Drahomíra Nováková.

Vernisáž, potažmo výstava je věnována nejen historii města, ale i ostatním oblastem života, například sportovním a kulturním tradicím, je jednou z mnoha akcí připomínajících 750. výročí založení královského města Čáslavi. Přestože návštěvnost ovlivnily tropické teploty, byla vernisáž k výstavě zajímavá a patří poděkování doktorce Drahomíře Novákové, která s obrovským entuziasmem připravila celou výstavu a zasvěceně popsala každý vystavený exponát.

Vladimír Havlíček

Ve Výstavní síni byly k vidění zcela mimořádně, pouze na jeden den, nejstarší zachované listiny týkající se Čáslavi, tzv. „Čáslavská privilegia“.

Nejstarším a nejvzácnějším dokumentem je privilegium krále Jana Lucemburského ze 4. srpna 1341, kterým uděluje městu Čáslavi a jeho měšťanům právo trhu. Od tohoto roku se každoročně první neděli po svátku Nanebevzetí Panny Marie, tzn. 15. srpna, konal na čáslavském rynku jarmark. Privilegium je ztvrzeno jezdeckou pečetí na hedvábné žlutozelené šňůře.

Druhá nejstarší listina je z 12. listopadu 1359, kterou český král Karel IV. ustanovuje, že prodá-li kdokoli z měšťanů a obyvatel města Čáslavi dům, pole nebo jiný nemovitý majetek, který vzdá na zahájeném soudu před rychtářem, staršími a přísežnými města a nový nabyvatel jej drží rok a den ode dne vzdání, nemůže takový majetkový převod již být nikým napaden. Je stvrzena majestátní císařkou pečetí na pergamenovém proužku.

Další z městských privilegií je listina Václava IV. z 11. srpna 1386, kterou osvobozuje město Čáslav a jeho měšťany na tři léta, počínající nejbližším svátkem svatého Havla, od placení sto kop grošů ročně z královské berně.

Poslední dokument zobrazuje listinu krále Jiřího z Poděbrad z 1. listopadu 1466, kterou potvrzuje purkmistrům, radním, přísežným a celé obci města Čáslavi privilegia svých předchůdců, především právo jihlavské a listinu Václava IV. z roku 1398 i privilegia Jana, Karla, Václava, Zikmunda a Ladislava.

Privilegia byla na jeden den zapůjčena ze Státního okresního archivu v Kutné Hoře. Státnímu archivu a pracovníkům Městského muzea Čáslav patří poděkování za zprostředkování výjimečného zážitku.

Vladimír Havlíček