Archiv autora: Vladimír Havlíček

5

Docent Martin Nodl přednášel pro „Včelu Čáslavskou“

Čáslav – „Dětství a manželství ve středověku“ byl název přednášky Martina Nodla z Centra medievistických studií v Praze. Akci zorganizoval pro širokou veřejnost Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“ s podporou města Čáslav na Nové scéně Dusíkova divadla.

Doc. Martin Nodl, Ph.D. je český historik působící v Centru medievistických studií Filozofického ústavu AV ČR, v. v. i. a přednáší na Fakultě humanitních věd Karlovy univerzity. Věnuje se kulturním, náboženským a sociálním dějinám pozdního středověku, dějinám historiografie, proměnám městské společnosti a dějinám i teorii dějepisectví. Za knihu Středověk v nás obdržel cenu Magnesia Litera.

Podle docenta Nodla je náš pohled na středověk zkreslený. Dnešní člověk si myslí, že žije v moderním světě, který je vrcholem civilizace. Středověcí lidé však proti nám žili mnohem více přítomností. Nám totiž uniká život, který žijeme teď a tady. Jsme buď nostalgičtí, a nebo si naopak všechno modelujeme do daleké budoucnosti.

Absolutně jiný je náš vztah k dětem. Dnes méně pohlížíme na naše potomky jako na nedospělou bytost. Projikujeme si do nich vlastní ambice nutíme je, aby byly „malými dospělými“. Považujeme za samozřejmé, že náš potomek umí ve třech letech číst, o rok později hrát na flétnu, ve školce se učí anglicky od rodilého mluvčího a tak dále. Dětem krademe dětství. A pak je paradoxně necháme do středního věku v „mama hotelu“ a tím jim znemožníme, aby dospěly.

Přednáška Martina Nodla přesvědčila posluchače, že středověk vůbec nebyla tak hrozná doba, jak si dnes představujeme. Ukázal, že současní lidé mají s těmi středověkými mnoho společného. Každodenní mody lidského chování a myšlení jsou v podstatě dodnes stejné.

Vladimír Havlíček

19 15 25 10 70 60

5

Magistr Jan Šach přednášel o „čáslavských stopách“ v Armádním muzeu na Žižkově

„Čáslavská stopa v nové expozici Armádního muzea na Žižkově“ byl název přednášky čáslavského rodáka Jana Šacha na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla. Akci zorganizoval Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“. Přednáška se konala v Čáslavi a v hledišti seděli hlavně Čáslavané a Čáslavanky.

Není divu, že na přednášce o čáslavských vojenských stopách v pražském muzeu bylo opravdu „přečáslavováno“. Na Čáslavsku totiž vojenství tvořilo dějiny, které měly vliv na zbytek Česka a dokonce Evropy. Od husitského hejtmana Jana Žižky z Trocnova a Kalicha, přes generála Františka Moravce, autora plánu na odstranění obergruppenführera SS Reinharda Heydricha, až po vojenské veterány současné.

Mgr. Jan Šach je vědecký pracovník a kurátor sbírek historických zbraní Vojenského historického ústavu Praha. Narodil se v roce 1970, v letech 1989 až 1990 studoval na Pedagogické fakultě v Hradci Králové, v letech 1990 až 1996 absolvoval studium historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 1993 působí ve Vojenském historickém ústavu Praha. Specializuje se na historii vojenství a vývoj historických chladných a palných zbraní. Je autorem řady výstav, stálých muzejních i zámeckých expozic. Napsal několik knižních publikací a celou řadu odborných článků a studií.

Armádní muzeum v Praze na Žižkově je umístěno v historických budovách Památníku osvobození. Muzeum Památníku osvobození bylo pro veřejnost otevřeno v roce 1932. V letech 2018 až 2022 prošel celý komplex generální rekonstrukcí, při které byly vytvořeny také nové expozice. A právě na nich se podílel Čáslavan Jan Šach. Pro hledání čáslavských stop v rozsáhlém komplexu muzea je proto osobou nejpovolanější.

První stopou, kterou objevil v muzeu je kamnový kachel Jana Roháče z Dubé, který byl objeven u hradu Sion. Tou další byly artefakty generála Aloise Eliáše, popraveného německými nacisty, který v Čáslavi sloužil před válkou. Jednalo se o snubní prsten a vycházkovou hůl. Další stopy směřovaly na svobodníka aspiranta Františka Pavelku, který byl v rámci akce Percentage vysazen v Koudelově u Čáslavi. Kvůli omylu a konspirační chybě byl zatčen a popraven stětím hlavy na gilotině. Vojenská blůza připomíná Alexandra Vasiljeviče Fomina a jeho partyzánskou skupinu. Také on zaplatil za své hrdinství životem. V muzeu jsou dále trojrozměrně znázorněni vojáci 21. střeleckého pluku, který měl v Čáslavi velitelství.

Největší stopou v muzeu zanechal čáslavský rodák brigádní generál František Moravec. A není divu, málokdo se totiž stal hrdinou třech odbojů. A navíc se postaral o likvidaci zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, zvaného Pražský řezník. Právem vzbudily největší zájem pravděpodobně generálovy artefakty, které byly v roce 2012 objeveny v Čáslavi při výkopových pracích. Jednalo se o důstojnickou šavli v pochvě se zachovalým zlatým střapcem. Dále o bodák od francouzské pušky Lebel, bodák na italskou pušku Mannlicher-Carcano a rakousko-uherský bodák na pušku Mannlicher. Dále byl nalezen zákopový nůž, schránka s poškozenými dokumenty a zapalovač. Obavy způsobily tři válečky, ukázalo se však, že se jedná o baterie. Vše zakopal nebo nechal zakopat František Moravec pravděpodobně těsně před odchodem do emigrace.

Přednáška Jana Šacha vzbudila velký zájem a jejím výsledkem bylo také pozvání do Armádního muzea v Praze na Žižkově. Zaznělo také přání, aby zbraně sloužily jen sportovcům či myslivcům. Nebo muzejníkům, ale rozhodně ne šílencům, kteří je používají ke svým agresivním cílům.

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=dj1YDG9EJSY

https://www.youtube.com/watch?v=vHh8F_7bJAQ

Vladimír Havlíček

20 12 35 DSCN4731 DSCN4750 DSCN4753 DSCN4755 DSCN4767 DSCN4763 DSCN4771 DSCN4760

5

Libuše Dvořáková přednášela o Františku Lorencovi pro „Včelu Čáslavskou“

Čáslav/Zbyslav/Vrdy – „Zbyslavský rodák František Lorenc – autor první učebnice esperanta pro Čechy“ bylo téma přednášky, kterou na Nové scéně čáslavského Dusíkova divadla zorganizoval s podporou města Čáslav Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“. Přednášela osoba nejpovolanější – vedoucí muzejní skupiny Muzea esperanta Svitavy paní Libuše Dvořáková.

František Vladimír Lorenc byl pedagog, překladatel, básník, novinář, lékař, léčitel, filozof, filantrop a především geniální polyglot, tedy znalce mnoha jazyků. Ovládal jich neuvěřitelných sto čtyři. Narodil roku 1872 se ve Zbyslavi v rodině mlynářského dělníka. Do měšťanské školy chodil pěšky do Čáslavi a později také do gymnázia. Cestou do školy se učil cizí jazyky, na které měl mimořádný talent. Při gymnazijní zkoušce prokázal znalosti všech slovanských jazyků, řečtiny a latiny, překládal v té době z čínštiny, hebrejštiny a aramejštiny.

Kvůli aktivitě mezi sociálně demokratickou mládeží byl pronásledován rakouskouherskou policií, a proto emigroval ve svých dvaceti letech do Brazílie, kde strávil zbytek života. Zemřel v roce 1957. Stal se třetí nejznámější osobností českého původu v této zemi, vedle brazilského prezidenta Juscelino Kubitscheka de Oliveira a Jana Antonína Bati.

Lorenc věnoval velkou pozornost mezinárodnímu jazyku esperanto, jehož první učebnici pro Čechy vydal v roce 1890 na svůj náklad ještě za svého pobytu v Čechách. Patří mezi jazykovědce a esperantisty světového formátu. Není náhoda, že před pěti lety byla tomuto renesančnímu „všeumělovi“ odhalena pamětní deska na knihovně ve Vrdech a zároveň byla knihovna po Františku Lorencovi pojmenována. Při odhalování pamětní desky promluvila generální konzulka ČR v Brazílii inženýrka Pavla Havrlíková, odborník na Lorencův život a dílo doktor Petr Chrdle, autor pamětní desky Zdeněk Myslivec a magistra Petra Kobelová z místní knihovny.

Aktivity zbyslavského rodáka byly neuvěřitelné. Je dodnes záhadou, jak mohl tak daleko od civilizace mít přístup k tolika informacím a zanechat po sobě tak rozsáhlé dílo. Žil totiž na venkově, kde si doslova uplácal z hlíny chýši. V době Španělské chřipky dokonce vynalezl vakcínu a zachránil mnoho životů. Není náhoda, že jeho jméno nese zednářská lóže v Porto Alegre. Zcela vážně se předpokládá, že díky svým spiritistickým aktivitám mohl čerpat informace z míst, kam se „běžný smrtelník“ nedostane.

Francisco Valdomiro Lorenz, jak si v zámoří říkal, je v Brazílii dosud znám a ctěn. Jsou po něm pojmenovány ulice, nakladatelství, lingvistický institut, knihovny. Je uznáván esperantisty z celého světa. V Česku je neprávem opomíjen. Tuto nespravedlnost se snaží úspěšně napravit pracovníci knihovny ve Vrdech a také paní Libuše Dvořáková ze Svitav!

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=8SqOaTEAm2Y

https://www.youtube.com/watch?v=bKcQdmNVPpEj

Text, foto a videa Vladimír Havlíček

10 20 40 50 15 137 Rodný dům ve Zbyslavi

Rodný dům F. Lorence ve Zbyslavi