„Žehušice a Jan Václav Stich“ byl název přednášky magistra Aloise Sojky, která se konala v aule Gymnázia a SOŠPg Čáslav. Pořadatelem byl Klub rodáků a přátel města Čáslavě. „Přestože pětatřicet let bádám o Václavu Stichovi, ještě mnoho informací z jeho života je neznámých. Těší mě ale, že se mi podařilo založit tradici červnových hudebních festivalů nazvaných Slavnosti lesního rohu,“ uvedl přednášku Alois Sojka.

Hudební skladatel, houslista a virtuos na lesní roh Jan Václav Stich, známý pod pseudonymem Giovanni Punto, je rodákem ze Žehušic. Narodil se zde 28. září 1746 jako Jan Nepomucký Václav, zemřel 16. února 1803 v Praze. Stich byl hudebně nadaným synem kočího na žehušickém panství hraběte Jana Josefa Antonína z Thunu. Ten ho poslal do učení ve hře na lesní roh do Prahy a do Drážďan. Poté absolvoval početná turné po evropských zemích, kde si získal věhlas virtuosa na lesní roh. Setkal se s Wolfgangem Amadeem Mozartem a vystupoval na koncertech s mladým Ludwigem van Beethovenem, který pro něj zkomponoval sonátu opus 17 pro lesní roh a klavír. V roce 1802 navštívil s  Janem Ladislavem Dusíkem Čáslav, kde spolu koncertovali.

Na jeho počest se v Žehušicích pořádá každoročně Festival J. V. Sticha Punto – Slavnost lesního rohu. Ministerstvo školství propůjčilo žehušické škole název Základní škola Jana Václava Sticha-Punto. Na jeho rodném domě v Žehušicích je zasazena pamětní deska. Také v Čáslavi na světoznámého virtuosa nezapomněli a v roce 2008 mu odhalili pamětní desku na náměstí Jana Žižky z Trocnova.

Magistr Alois Sojka, který v Žehušicích léta působil v roli ředitele ZŠ, se také zasadil o vytvoření lavičky se sochou Václava Sticha. Tu slavnostně odhalil v loňském roce v Žehušicích. Na přednášce byl přítomen také čáslavský výtvarník, restaurátor a především světově uznávaný mozaikář, pan František Tesař. Ten zavzpomínal na dvě mozaiky, které vytvořil na téma Punto-Stich pro městys Žehušice.

Vyprávění „puntologů“ Aloise Sojky a Františka Tesaře bylo zajímavé, patří jim obrovské poděkování za připomínání virtuosa Giovanniho Punta.

Vladimír Havlíček

„Sedlec s podtitulem příběh podivuhodného místa Kutné Hory“ byl název přednášky Aleše Pospíšila, kterou zorganizoval Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“. Akce se konala 14. března 2017 ve výstavní síni na náměstí Jana Žižky z Trocnova, ve spolupráci s Městským muzeem a knihovnou Čáslav. Přednáška byla spojena s prezentací stejnojmenné publikace.

PhDr. Aleš Pospíšil je kutnohorský památkář, historik umění a vysokoškolský pedagog. Je pracovníkem památkové péče Národního památkového ústavu a působí také jako regionální publicista. Narodil se 25. listopadu 1974 v Kutné Hoře, kde žije doposud. Vystudoval obor dějiny umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Hlavní oblasti jeho vědeckého zájmu jsou vrcholně a pozdně gotická sakrální a profánní architektura, urbanismus středověkých měst, historické materiály a stavebně-historický průzkum, teorie a dějiny památkové péče a praktická památková péče.

Na knize, kterou představil početným čáslavským posluchačům, se dále podíleli památkář Ing. Jan Žižka, archeolog dr. Filip Velímský, statik Ing. Vít Mlázovský a mnoho dalších. Kniha byla koncipována jinak, než dosavadní publikace, které končily zrušením kláštera. Nejen, že popisuje historii kláštera až do současnosti, ale zaobírá se dějinami celého Sedlce. „Základem knihy je expozice Proměny kláštera v Sedlci. Ta využívá počítačových vizualizací a rekonstrukcí architektury“, uvedl Aleš Pospíšil. „A rozhodně sedlckou expozici navštivte“, dodal.

Vladimír Havlíček

„Tovaryšstvo Ježíšovo – Jezuité v Čechách“ byl název přednášky docentky Ivany Čornejové, která se konala 14. února ve výstavní síni na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Akci zorganizoval Muzejní a vlastivědný spolek „Včela Čáslavská“ ve spolupráci s Městským muzeem a knihovnou Čáslav. A jen pro zajímavost, paní docentka je manželkou v Čáslavi tolik oblíbeného profesora Petra Čorneje.

Pro docentku Čornejovou jsou jezuité celoživotním tématem. Posluchače seznámila se životem zakladatele řádu Ignáce z Loyoly a s událostmi, které ho vedly k založení Tovaryšstva v roce 1534. Podrobně popsala cestu jezuitů do českých zemí, duchovní základy a vnitřní uspořádání řádu a fungování jejich školského systému. Dalším podtématem byla bitva na Bílé hoře, která znamenala velký zlom v rozmachu Tovaryšstva. Velkou pozornost věnovala působení jezuitů v Kutné Hoře. Jezuitskou kolej vedle chrámu svaté Barbory dokonce označila za nejkrásnější jezuitskou stavbu v Čecháh, na Moravě a ve Slezsku. Přednášku ukončila podrobnostmi o zrušení řádu papežem Klimentem XIV. Řád však fakticky nikdy zcela nezanikl a v roce 1814 jej papež Pius VII. celosvětově obnovil. V současné době se činnost jezuitů soustřeďuje zejména na pastorační a misijní činnost a na oblast vědy a vzdělávání.

Doc. PhDr. Ivana Čornejová, CSc je historička a vědecká pracovnice specializující se na české církevní dějiny 16.-18. století a na dějiny českého školství. Působí především v oborech dějiny školství, dějiny vzdělanosti a církevní dějiny raného novověku. Pracuje jako vedoucí Ústavu dějin Univerzity Karlovy a externě přednáší na Pedagogické fakultě UK.

Jezuité v Čechách na jedné straně podporovali vzdělanost, zakládali základní, střední i vysoké školy, které měly vynikající úroveň vzdělání. Na druhé straně v těchto školách neexistovala svoboda vyznání a byla praktikována cenzura, včetně fyzické likvidace knih. Nejznámějším cenzorem byl Matěj Antonín Koniáš, který nechal spálit tisíce knih. A nejen díla Jana Amose Komenského, ale díla všech autorů, kteří podle jeho názoru odporovali rekatolizaci. Z tohoto důvodu se řád dodnes v Čechách netěší příliš dobré pověsti. Možná reputaci vylepší současný papež František, je to totiž první jezuitský papež. Historii nezměníme. Ale můžeme se z ní poučit. Od jezuitského řádu si vezměme za příklad podporu vzdělání a vyvarujme se páterů Koniášů, kteří zakazují, cenzurují a pálí. A takové poučení je v současnosti možná důležitější, než kdykoli v minulosti.

Vladimír Havlíček