V loňském roce vyšla v nakladatelství Kava – Pech knížka Vlastimila Novobilského František Vladimír Lorenc. Svědectví o životě a díle neobyčejného člověka.  Tento zbyslavský rodák uprchl jako jedenadvacetiletý mladík z politických důvodů a za dramatických okolností z Rakouska-Uherska do Brazílie, kde strávil zbytek života a stal se třetí nejznámější osobností českého původu v této zemi. Knížka Vlastimila Novobilského přináší vedle úvodního historicko-geografického exkurzu do Brazílie především Lorencovu autobiografii  nazvanou „Z mých vzpomínek“, která líčí Lorencův život od narození do roku 1934 a je výjimečným dokumentem o českých emigrantech v této zemi. Následující etapu Lorencova života se autor pokusil  rekonstruovat na základě nemnohých údajů brazilské provenience a korespondence s příbuznými v Čechách (poslední dopis je z roku 1946). Dále následuje několik samostatných kapitol věnovaných například Lorencovu osobnímu životu, filozofickým názorům nebo literární činnosti – napsal více než 80 děl, mimo jiné i první učebnici esperanta u nás.

Knihu doplňují unikátní fotografie získané autorem především ze zahraničí.

Již v dětství se projevil Lorencův neobyčejný zájem o cizí jazyky. Učil se je snadno a rychle. Během studií na čáslavské měšťanské škole (kam mimochodem docházel denně pěšky ze Zbyslavi) ovládl nejdříve němčinu, poté francouzštinu, jen tak mimochodem  se sám naučil“ trochu hebrejsky“, rusky, anglicky, s přítelem Karlem Petrem latinsky, aby mohl přestoupit na gymnázium, kde se poprvé seznámil s mezinárodním jazykem zvaným volapük, od něhož se postupně jeho zájem přesunul k esperantu. Když se později v brazilském Porto Alegre ucházel o místo státního úředníka, dostal za úkol napsat svou žádost ve všech jazycích, které ovládá písmem, předložil ji portugalsky, španělsky, latinsky, francouzsky, italsky, řecky, anglicky, německy, česky, polsky, rusky a čínsky. Na konci svého života údajně ovládl více jak stovku jazyků.

Dalším textem je druhá Lorencova autobiografie, která byla vydána  v esperantu  v Brazílii v roce 1994, tedy 37 let po Lorencově smrti v Porto Alegre.

V roce 2012 byl ve městě Dom Feliciano, kde strávil většinu života, Lorencovi slavnostně odhalen památník a jeho ostatky sem byly z Porto Alegre převezeny. V Porto Alegro existuje Institut FVL zabývající se studiem a publikací Lorencových prací. Jeho jméno nesou i knižní vydavatelství, ulice ve městě Americana, esperantský klub v městě Santos a zednářská lóže v Porto Alegre.

Je dobře, že k jeho odkazu se přihlásila i jeho rodný kraj a 8. července 2018 bude knihovna  Vrdy (Dolní Bučice, Tylova 25) slavnostně pojmenována Knihovna Františka Vladimíra Lorence. Akce začíná ve 14 hodin a proběhne za přítomnosti generální konzulky Brazilské federativní republiky. Svou účast přislíbil i jeden z Lorencových vnuků (se svojí ženou Idou měl FVL celkem 13 dětí).

Všichni jsou srdečně zváni.